KAPITOLA 1.
Pavel, služebník Jezukristův, po-
volaný apoštol, oddělený [k ká-
zaní] evangelium Božího,
2 Kteréž zdávna zaslíbil skrze
proroky své v písmích svatých,
3 O Synu svém zplozeném ze
semene Davidova s strany těla,
4 Kterýž prokázán jest býti Sy-
nem Božím mocně, podlé Ducha
posvěcení, skrze z mrtvých vstání,
[totiž o] Ježíši Kristu, Pánu našem,
5 Skrze něhož jsme přijali mi-
lost a apoštolství ku poslu-
šenství víry mezi všemi národy
pro jméno jeho,
6 Z nichž i vy jste povolaní Je-
žíše Krista,
7 Všechněm, kteříž jste v Římě,
milým Božím, povolaným sva-
tým: Milost vám a pokoj od Bo-
ha Otce našeho a Pána Ježíše
Krista.
8 Nejprvé pak díky činím Bohu
svému skrze Ježíše Krista ze
všech vás, že víra vaše rozhla-
šuje se po všem světě.
9 Svědek mi jest zajisté Bůh,
kterémuž sloužím duchem svým v
evangelium Syna jeho, žeť bez
přestání zmínku o vás činím,
10 Vždycky na svých modlitbách
žádaje, abych aspoň někdy mohl
šťastně, byla-li by vůle Boží, k vám
přijíti.
11 Neboť velice žádám viděti
vás, abych vám udělil částku ně-
jakou milosti duchovní ku potvr-
zení vašemu,
12 To jest, abych spolu s vámi
potěšen byl, skrze společnou i
vaši i mou víru.
13 Nechciť pak, bratří, abyste
nevěděli, žeť jsem mnohokrát
uložil přijíti k vám, (ale překážky
jsem měl až dosavad,) abych ně-
jaký užitek také i mezi vámi měl,
jako i mezi jinými národy.
14 Nebo Řeků i kterýchkoli ji-
ných národů, i moudrých i ne-
moudrých, dlužník jsem.
15 A tak, pokudž na mně jest,
hotov jsem i vám, kteříž v
Římě jste, zvěstovati evangelium.
16 Neboť se nestydím za e-
vangelium Kristovo; moc za-
jisté Boží jest k spasení každému
věřícímu, Židu předně, [potom] i
Řeku.
17 Nebo spravedlnost Boží
zjevuje se skrze ně z víry u víru,
jakož psáno jest: Spravedlivý
pak z víry živ bude.
18 Zjevuje se zajisté hněv Boží
s nebe proti každé bezbožnosti a
nepravosti lidí, pravdu Boží v
nepravosti zadržujících.
19 Nebo což poznáno býti
může o Bohu, známé jest jim,
Bůh zajisté zjevil jim.
20 Nebo neviditelné věci jeho,
hned od stvoření světa, po vě-
cech učiněných rozumem pocho-
peny bývají, totiž ta jeho věčná
moc a Božství, tak aby oni byli
bez výmluvy,
21 Proto že poznavše Boha, ne-
ctili jako Boha, ani jemu děko-
vali, ale marní učiněni jsou v
myšleních svých, a zatmíno jest
nemoudré srdce jejich.
22 Měvše se za moudré, bláz-
ni učiněni jsou.
23 Nebo směnili slávu nepo-
rušitelného Boha v podobenství
obrazu porušitelného člověka, i
ptactva, i hovad čtvernohých, i
zeměplazů.
24 Protož i Bůh vydal je v
žádosti srdce jejich k nečistotě,
aby zprznili těla svá vespolek,
25 [Jako] ty, kteříž směnili prav-
du Boží za lež, a ctili i sloužili
stvoření raději nežli stvořiteli,
kterýž jest požehnaný na věky.
Amen.
26 Protož je vydal Bůh v žá-
dosti ohavné. Nebo i ženy jejich
změnily přirozené sebe užívání
v to, kteréž jest proti přirození.
27 A podobně i mužské pohlaví,
opustivše přirozené užívání ženy,
rozpálili se v žádosti své jedni k
druhým, mužské pohlaví s muž-
ským pohlavím mrzkost pášíce,
a spravedlivou mzdu, kteráž na
jejich blud slušela, sami na sebe
uvodíce.
28 A jakož sobě nevážili zná-
mosti Boha, tak i Bůh vydal je
v převrácený smysl, aby činili
to, což nesluší,
29 Jsouce naplněni vší nepra-
vostí, smilstvem, nešlechetností,
lakomstvím, zlostí, plní závisti,
vraždy, svárů, lsti, zlých oby-
čejů,
30 Utrhači, pomluvači, Boha ne-
návidící, hánliví, pyšní, chlubní,
nalezači zlých věcí, rodičů ne-
poslušní,
31 Nemoudří, smluv nezdrželi-
ví, beze vší lítosti, neukojitelní
a nemilosrdní.
32 Kteříž vědouce o tom právu
Božím, (že ti, kteříž takové věci
činí, hodni jsou smrti,) netoliko
ty věci činí, ale i činícím naklá-
dají.
KAPITOLA 2.
Protož nemůžeš se vymluviti, ó
člověče, každý potupující. Nebo
tím, že jiného potupuješ, sám
sebe odsuzuješ, poněvadž totéž
činíš, což tupíš.
2 Vímeť zajisté, že soud Boží
jest podlé pravdy proti těm, kte-
říž takové věci činí.
3 Zdali se domníváš, ó člověče,
kterýž soudíš ty, kdož takové
věci činí, a sám totéž čině, že ty
ujdeš soudu Božího?
4 Čili bohatstvím dobrotivosti
jeho a snášelivosti i dlouhoče-
kání pohrdáš, nevěda, že dobro-
tivost Boží ku pokání tebe vede?
5 Ale podlé tvrdosti své a
srdce nekajícího shromažďuješ
sám sobě hněv ke dni hněvu a
zjevení spravedlivého soudu Bo-
žího.
6 Kterýž odplatí jednomu kaž-
dému podlé skutků jeho,
7 Těm zajisté, kteříž trvajíce v
dobrém skutku, slávy a cti a ne-
smrtelnosti hledají, životem věč-
ným,
8 Těm pak, kteříž jsou svár-
liví, a pravdě nepovolují, ale po-
volují nepravosti, prchlivostí a
hněvem,
9 Trápením a úzkostí, každé
duši člověka činícího zlé, i Žida
předně, i Řeka.
10 Ale sláva a čest a pokoj kaž-
dému, kdo činí dobré, i Židu
předně, i Řeku.
11 Neboť není přijímání osob
u Boha.
12 Kteřížkoli zajisté bez zákona
hřešili, bez zákona i zahynou; a
kteřížkoli pod zákonem hřešili,
skrze zákon odsouzeni budou.
13 (Nebo ne ti, kteříž slyší zá-
kon, spravedlivi jsou před Bo-
hem, ale činitelé zákona spra-
vedlivi budou.
14 Nebo když pohané zákona
nemajíce, od přirození činí to,
což přikazuje zákon, takoví zá-
kona nemajíce, sami sobě záko-
nem jsou,
15 Jako ti, kteříž ukazují dílo
zákona napsané na srdcích svých,
když jim [to] osvědčuje svědomí
jejich i myšlení, kteráž se vespo-
lek obviňují, aneb také vymlou-
vají.)
16 V ten den, když souditi
bude Bůh tajné věci lidské, podlé
evangelium mého skrze Jezu-
krista.
17 Aj, ty sloveš Žid, a zpoléháš
na zákon, a chlubíš se Bohem,
18 A znáš vůli [jeho], a rozezná-
váš, co sluší, naučen jsa z zá-
kona,
19 A za to máš, že jsi ty vůd-
cím slepých, světlem těch, kteříž
jsou ve tmě,
20 Ředitelem nemoudrých, uči-
telem nemluvňat, majícím formu
umění a pravdy v zákoně.
21 Kterakž tedy jiného uče,
sám sebe neučíš? Vyhlašuje, že
nemá kradeno býti, kradeš?
22 Pravě: Nezcizoložíš, cizolož-
ství pácháš? V ohavnosti maje
modly, svatokrádeže se dopouš-
tíš?
23 Zákonem se chlubě, přestu-
pováním zákona Bohu neúctu
činíš?
24 Nebo jméno Boží pro vás
v porouhání jest mezi pohany,
jakož psáno jest.
25 Obřezáníť zajisté prospěje,
budeš-li zákon plniti; pakli budeš
přestupitelem zákona, obřezání
tvé učiněno jest neobřezáním.
26 A protož jestližeť by neob-
řízka ostříhala práv zákona, zda-
liž nebude počtena neobřízka je-
jich za obřízku?
27 A ti, kteříž jsou z přirození
neobřízka, zachovávajíce zákon,
zdaliž nepotupí tebe, kterýž pod
literou a obřízkou přestupník jsi
zákona?
28 Nebo ne ten jest Žid, kte-
rýž jest zjevně; aniž to jest ob-
řezání, kteréž bývá zjevně na
těle;
29 Ale ten jest Žid, kterýž
vnitř jest Židem, obřezání [maje]
srdečné v duchu, a ne podlé li-
tery; jehož chvála ne z lidí
jest, ale z Boha.
KAPITOLA 3.
Což tedy má více Žid? Aneb ja-
ký jest užitek obřízky?
2 Mnohý všelijak. Přední za-
jisté, že jest jim svěřen zákon
Boží.
3 Nebo co jest do toho, jestliže
byli někteří nevěrní? Zdaliž
nevěra jejich věrnost Boží vy-
prázdní?
4 Nikoli, nýbrž budiž Bůh
pravdomluvný, ale každý člo-
věk lhář, jakož psáno jest:
Abys ospravedlněn byl v řečech
svých, a přemohl, když bys sou-
dil.
5 Jestližeť pak nepravost naše
spravedlnost Boží zvelebuje, což
díme? Zdali nespravedlivý jest
Bůh, kterýž uvodí hněv? (Po
lidskuť pravím.)
6 Nikoli, sic jinak kterakž by
Bůh soudil svět?
7 Nebo jestližeť pravda Boží
mou lží rozmohla se k slávě je-
ho, i pročež pak já ještě jako
hříšník bývám souzen?
8 A ne [raději] (jakž o nás zle
mluví, a jakož někteří praví, že
bychom my říkali,): Čiňme zlé
věci, aby přišly dobré? Jichž
spravedlivé jest odsouzení.
9 Což tedy? Máme něco napřed?
Nikoli, nebo jsme prvé doká-
zali toho, že jsou, i Židé i Ře-
kové, všickni pod hříchem,
10 Jakož psáno jest: Že není
spravedlivého, ani jednoho.
11 Není rozumného, není, kdo
by hledal Boha.
12 Všickni se uchýlili, spolu
neužiteční učiněni jsou; není, kdo
by činil dobré, není ani jednoho.
13 Hrob otevřený jest hrdlo je-
jich, jazyky svými lstivě mluvili,
jed lítých hadů jest pod rty
jejich.
14 Kterýchž ústa plná jsou
zlořečení a hořkosti.
15 Nohy jejich rychlé k vy-
lévání krve.
16 Setření a bída na cestách jejich.
17 A cesty pokoje nepoznali.
18 Není bázně Boží před oči-
ma jejich.
19 Víme pak, že cožkoli zákon
mluví, těm, kteříž jsou pod zá-
konem mluví, aby všeliká ústa
zacpána byla, a aby vinen byl
všecken svět Bohu.
20 Protož z skutků zákona ne-
bude ospravedlněn žádný člo-
věk před oblíčejem jeho; nebo
skrze zákon poznání hřícha.
21 Ale nyní bez zákona spra-
vedlnost Boží zjevena jest, o-
svědčená zákonem i proroky,
22 Spravedlnost totiž Boží, skrze
víru Ježíše Krista, ke všem a na
všecky věřící.
23 Neboť není rozdílu. Všickniť
zajisté zhřešili, a nemají slávy
Boží.
24 Spravedlivi [pak] učiněni bý-
vají darmo, milostí jeho, skrze
vykoupení, kteréž se stalo v
Kristu Ježíši,
25 Jehož Bůh vydal za smír-
ci, skrze víru ve krvi jeho, k u-
kázaní spravedlnosti své, skrze
odpuštění předešlých hříchů,
26 V shovívání Božím, k doká-
zání spravedlnosti své v nyněj-
ším času, k tomu, aby on spravedli-
vým byl, a ospravedlňujícím toho,
kterýž jest z víry Ježíšovy.
27 Kdež jest tedy ta chlouba?
Vyprázdněna jest. Skrze který
zákon? Skutků-li? Nikoli, ale skrze
zákon víry.
28 Protož za to máme, že člo-
věk bývá spravedliv učiněn věrou
bez skutků zákona.
29 Zdaliž jest toliko Bůh Židů?
Zdali také není i pohanů? Jistě
i pohanů,
30 Poněvadž jeden jest Bůh,
kterýž ospravedlňuje obřízku z
víry, a neobřízku skrze víru.
31 Což tedy zákon vyprazdňu-
jeme skrze víru? Nikoli, nýbrž
zákon tvrdíme.
KAPITOLA 4.
Což tedy díme, že došel Abra-
ham, otec náš, podlé těla?
2 Nebo byl-liť Abraham z skut-
ků spravedliv učiněn, máť se čím
chlubiti, ale ne u Boha.
3 Nebo co praví písmo? Uvě-
řil pak Abraham Bohu, i počteno
jemu za spravedlnost.
4 Kdožť skutky činí, tomuť od-
plata nebývá počtena podlé mi-
losti, ale podlé dluhu.
5 Tomu pak, kdož nečiní skut-
ků, ale věří v toho, kterýž spra-
vedlivého činí bezbožníka, bývá
počtena víra jeho za spravedl-
nost,
6 Jakož i David vypravuje bla-
hoslavenství člověka, jemuž Bůh
přivlastňuje spravedlnost bez
skutků, [řka]:
7 Blahoslavení, jichž odpuště-
ny jsou nepravosti, a jejichž při-
kryti jsou hříchové.
8 Blahoslavený muž, kterémuž
Pán nepočítá hříchu.
9 Blahoslavenství tedy toto k
obřízce-li [přináleží], čili také k
neobřízce? Nebo pravíme, že Ab-
rahamovi víra jest počtena za
spravedlnost.
10 Kterak pak jest počtena?
Když byl obřezán, či před obře-
záním? Ne v obřízce, ale před
obřezáním.
11 A znamení obřízku přijal [za]
znamení spravedlnosti víry, kte-
ráž byla před obřezáním, na to,
aby byl otcem všech věřících v
neobřízce, aby i jim přičtena byla
spravedlnost,
12 A otcem obřízky těch, kteříž
ne z obřízky toliko jsou, ale kte-
říž kráčejí šlepějemi víry otce
našeho Abrahama, kteráž byla
před obřezáním.
13 Nebo ne skrze zákon [stalo
se] zaslíbení Abrahamovi, aneb
semeni jeho, aby byl dědicem svě-
ta, ale skrze spravedlnost víry.
14 Nebo jestliže ti, kteří [jsou] z
zákona, dědicové jsou, zmařena
jest víra, a zrušeno jest to za-
slíbení.
15 Zákon zajisté hněv působí;
nebo kdež není zákona, tu ani
přestoupení.
16 A protož z víry jde, aby
[šlo] podlé milosti, proto aby pevné
bylo zaslíbení všemu semeni, ne-
toliko tomu, kteréž z zákona jest,
ale i tomu, kteréž jest z víry
Abrahamovy, kterýž jest otec všech
nás,
17 (Jakož psáno jest: Otcem
mnohých národů postavil jsem
tebe,) před oblíčejem Boha, je-
muž uvěřil, kterýž obživuje mrtvé,
a povolává i těch věcí, jichž ne-
ní, jako by byly.
18 Kterýž v naději proti na-
ději uvěřil, že bude otcem mno-
hých národů, podlé toho po-
vědění: Takť bude símě tvé.
19 A nezemdlev u víře, ne-
bleděl na své tělo již umrtvené,
ješto téměř ve stu letech byl, ani
na život Sáry umrtvený.
20 O zaslíbení tedy Božím ne-
pochyboval z nedověry, nýbrž
posilnil se věrou, dav chválu
Bohu,
21 Jsa tím jist, že cožkoli za-
slíbil, mocen jest i učiniti.
22 A protož počteno jest jemu
[to] za spravedlnost.
23 Jestiť pak to napsáno ne
pro něj toliko, že jemu počteno
bylo,
24 Ale i pro nás, kterýmž bude
počteno, věřícím [totiž] v toho,
kterýž vzkřísil Ježíše Pána na-
šeho z mrtvých.
25 Kterýž vydán jest pro hří-
chy naše, a vstal z mrtvých pro
ospravedlnění naše.
KAPITOLA 5.
Ospravedlněni tedy jsouce z víry,
pokoj máme s Bohem skrze Pána
našeho Jezukrista,
2 Skrze něhož i přístup měli
jsme věrou k milosti této, kte-
rouž stojíme. A chlubíme se
nadějí slávy Boží.
3 A ne jen [nadějí], ale také
chlubíme se ssouženími, vědou-
ce, že ssoužení trpělivost působí,
4 A trpělivost zkušení, zkušení
pak naději.
5 A nadějeť nezahanbuje;
nebo láska Boží rozlita jest v
srdcích našich skrze Ducha sva-
tého, kterýž dán jest nám.
6 Kristus zajisté, když jsme
my ještě mdlí byli, v čas pří-
hodný za bezbožné umřel,
7 Ješto sotva kdo za spravedli-
vého umře, ač za dobréhoť by
někdo snad i umříti směl.
8 Dokazujeť pak Bůh lásky
své k nám; nebo když jsme ještě
hříšníci byli, Kristus umřel za
nás.
9 Čím tedy více nyní ospravedl-
něni jsouce krví jeho, spaseni
budeme skrze něho od hněvu.
10 Poněvadž byvše nepřátelé,
smířeni jsme s Bohem skrze
smrt Syna jeho, nadtoť smířeni
jsouce, spaseni budeme skrze ži-
vot jeho.
11 A ne jen [to], ale chlubíme se
i Bohem, skrze Pána našeho Je-
zukrista, skrze něhož nyní smí-
ření jsme došli.
12 A protož jakož skrze jed-
noho člověka hřích na svět všel
a skrze hřích smrt, a tak na
všecky lidi smrt přišla, v němž
všickni zhřešili.
13 Nebo až do zákona hřích byl
na světě, ale hřích se nepočítá,
když zákona není.
14 Kralovala pak smrt od Ada-
ma až do Mojžíše také i nad tě-
mi, kteříž nehřešili ku podoben-
ství přestoupení Adamova, kterýž
jest figůra toho budoucího.
15 Ale ne jako hřích, tak i mi-
lost. Nebo poněvadž onoho jed-
noho pádem mnoho jich zemřelo,
mnohemť více milost Boží a dar
z milosti toho jednoho člověka
Jezukrista na mnohé rozlit jest.
16 Aniž jako skrze jednoho, kte-
rýž zhřešil, [tak] milost. Nebo vina
z jednoho [pádu] ku potupení, ale
milost z mnohých hříchů k o-
spravedlnění.
17 Nebo poněvadž pro ten pád
jeden smrt kralovala pro toho
jednoho, mnohemť více, kteříž
rozhojněnou milost a dar spra-
vedlnosti přijímají, v životě kra-
lovati budou skrze toho jediného
Jezukrista.
18 A tak tedy, jakž skrze pád
jeden na všecky lidi [přišla vina]
ku potupení, tak i skrze jediné
ospravedlnění na všecky lidi
[přišla milost] k ospravedlnění ži-
vota.
19 Nebo jakož skrze neposlušen-
ství jednoho člověka učiněno jest
mnoho hříšných, tak i skrze po-
slušenství jednoho spravedlivi
učiněni budou mnozí.
20 Zákon pak k tomu přistou-
pil, aby se rozhojnil hřích, a
kdež se rozhojnil hřích, [tu] ještě
více rozhojnila se milost,
21 Aby jakož kraloval hřích k
smrti, tak aby i milost kralovala
skrze spravedlnost k životu
věčnému, skrze Jezukrista Pána
našeho.
KAPITOLA 6.
Což tedy díme? Zůstaneme v
hříchu, aby se milost rozhojnila?
2 Nikoli. Kdož jsme zemřeli
hříchu, kterakž ještě živi budeme
v něm?
3 Zdaliž nevíte, že kteřížkoli
pokřtěni jsme v Krista Ježíše, v
smrt jeho pokřtěni jsme?
4 Pohřbeni jsme tedy s ním
skrze křest v smrt, abychom, ja-
kož z mrtvých vstal Kristus k
slávě Otce, tak i my v novotě
života chodili.
5 Nebo poněvadž jsme s ním
vštípeni připodobněním smrti je-
ho, tedyť i vzkříšením budeme,
6 To vědouce, že starý člověk
náš s ním spolu ukřižován jest,
aby bylo umrtveno tělo hřícha,
abychom již potom nesloužili hří-
chu.
7 Nebo kdožť umřel, ospra-
vedlněn jest od hříchu.
8 Jestližeť jsme pak zemřeli
s Kristem, věřímeť, že spolu s
ním také živi budeme,
9 Vědouce, že Kristus vstav z
mrtvých, již více neumírá, smrt
nad ním již více nepanuje.
10 Nebo žeť umřel, hříchu u-
mřel jednou; že pak jest živ,
živ jest Bohu.
11 Tak i vy za to mějte, že jste
zemřeli zajisté hříchu, ale živi
jste Bohu v Kristu Ježíši, Pánu
našem.
12 Nepanujž tedy hřích v smr-
telném těle vašem, abyste povo-
lovali jemu v žádostech jeho.
13 Aniž vydávejte oudů svých
za odění nepravosti hříchu, ale
vydávejte se k službě Bohu, jako
byvše mrtví, již živí, a oudy své
za odění spravedlnosti Bohu.
14 Nebo hřích nebude pano-
vati nad vámi; nejste zajisté pod
zákonem, ale pod milostí.
15 Což pak? Hřešiti budeme,
když nejsme pod zákonem ale
pod milostí? Nikoli.
16 Zdaliž nevíte, že komuž se
vydáváte za služebníky ku po-
slušenství, toho jste služebníci,
kohož posloucháte, buď hříchu k
smrti, buď poslušenství k spra-
vedlnosti?
17 Ale díka Bohu, že byvše slu-
žebníci hřícha, uposlechli jste z
srdce způsobu učení toho, v kte-
réž uvedeni jste.
18 Vysvobozeni pak jsouce od
hříchu, učiněni jste služebníci
spravedlnosti.
19 Po lidsku pravím, pro mdlo-
bu těla vašeho: Jakž jste vydá-
vali oudy své v službu nečistotě
a nepravosti k [činění] nepravosti,
tak nyní vydávejte oudy své v
službu spravedlnosti ku posvě-
cení.
20 Nebo když jste byli služeb-
níci hřícha, cizí jste byli od spra-
vedlnosti.
21 Jaký jste pak užitek měli
tehdáž [toho], začež se nyní stydí-
te? Konec zajisté těch věcí jest
smrt.
22 Nyní pak vysvobozeni jsou-
ce od hříchu, a podmaněni v
službu Bohu, máte užitek svůj ku
posvěcení, cíl pak život věčný.
23 Nebo odplata za hřích [jest]
smrt, ale milost Boží život
věčný v Kristu Ježíši, Pánu na-
šem.
KAPITOLA 7.
Zdaliž nevíte, bratří, (nebo pově-
domým zákona mluvím,) že zá-
kon panuje nad člověkem, dokudž
živ jest?
2 Nebo žena, kteráž za mužem
jest, živému muži přivázána jest
zákonem; pakli by umřel muž, svo-
bodná jest od zákona muže.
3 A protož dokudž je živ muž,
slouti bude cizoložnice, bude-li
s jiným mužem; pakliť by muž
její umřel, jest svobodna od zá-
kona toho, tak že již nebude ci-
zoložnice, bude-li s jiným mužem.
4 Takž tedy, bratří moji, i vy
umrtveni jste zákonu skrze tělo
Kristovo, abyste byli jiného, toho
[totiž], kterýž z mrtvých vstal,
abychom ovoce nesli Bohu.
5 Nebo když jsme byli v těle,
žádosti hříchů skrze zákon moc
svou provodily v oudech našich k
nesení ovoce smrti.
6 Nyní pak osvobozeni jsme od
zákona, když umřel ten, v němž
jsme držáni byli, tak abychom
sloužili v novotě ducha, a ne v
vetchosti litery.
7 Což tedy díme? Že zákon jest
hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu
jsem nepoznal, než skrze zákon.
Nebo i o žádosti byl bych nevě-
děl, kdyby byl zákon neřekl:
Nepožádáš.
8 Ale příčinu vzav hřích skrze
přikázaní, zplodil ve mně vše-
likou žádost. Bez zákona zajisté
hřích mrtev jest.
9 Jáť pak byl jsem živ někdy
bez zákona, ale když přišlo při-
kázaní, hřích ožil,
10 A já umřel. I shledáno jest,
že to přikázaní, kteréž [mělo býti]
k životu, jest mi k smrti.
11 Nebo hřích, vzav příčinu
skrze to přikázaní, podvedl mne,
a skrze ně zabil.
12 A tak zákon zajisté jest
svatý, a přikázaní svaté i spra-
vedlivé a dobré.
13 Tedy to dobré učiněno jest
mi smrt? Nikoli, ale hřích, aby
se okázal býti hříchem, skrze to
dobré zplodil mi smrt, aby byl
příliš velmi hřešící hřích skrze
přikázaní.
14 Víme zajisté, že zákon jest
duchovní, ale já jsem tělesný,
prodaný hříchu.
15 Nebo toho, což činím, neob-
libuji; nebo ne, což chci, to či-
ním, ale, což v nenávisti mám, to
činím.
16 Jestližeť pak, což nechci, to
činím, povoluji zákonu, že jest
dobrý.
17 A tak nyní více ne já to či-
ním, ale ten hřích, kterýž ve
mně přebývá.
18 Vímť zajisté, že nepřebývá
ve mně, (to jest v těle mém,)
dobré. Nebo chtění hotové mám,
ale abych vykonati mohl dobré,
tohoť nenalézám.
19 Nebo nečiním dobrého, kte-
réž chci, ale činím to zlé, jehož
nechci.
20 A poněvadž pak, čehož já
nechci, to činím, tedyť již ne já
činím to, ale ten hřích, kterýž
ve mně přebývá.
21 Nalézám tedy zákon, když
chci činiti dobré, že se mne pří-
drží zlé.
22 Nebo zvláštní líbost mám
v zákoně Božím podlé vnitřní-
ho člověka;
23 Ale vidím jiný zákon v ou-
dech svých, odporující zákonu
mysli mé, a jímající mne zá-
konu hřícha, kterýž jest v oudech
mých.
24 Bídný já člověk! Kdo mne
vysvobodí z toho těla smrti?
25 Děkujiť Bohu skrze Jezu-
krista Pána našeho. A takž tedy
tentýž já sloužím myslí zákonu
Božímu, ale tělem zákonu hřícha.
KAPITOLA 8.
A protož neníť již žádného po-
tupení těm, kteříž jsou v Kris-
tu Ježíši, nechodícím podlé
těla, ale podlé Ducha.
2 Nebo zákon Ducha života v
Kristu Ježíši, vysvobodil mne
od zákona hřícha a smrti.
3 Nebo seč nemohl býti zákon,
jelikož byl mdlý pro tělo, Bůh
poslav Syna svého v podobnosti
těla hřícha, a příčinou hřícha,
potupil hřích na těle,
4 Aby spravedlnost zákona vy-
plněna byla v nás, kteříž necho-
díme podlé těla, ale podlé Ducha.
5 Ti zajisté, kteříž jsou po-
dlé těla, chutnají to, což jest tě-
la, ale ti, kteříž podlé Ducha, to
což jest Ducha.
6 Nebo opatrnost těla jest smrt,
opatrnost pak Ducha život a po-
koj,
7 Proto že opatrnost těla jest
nepřítelkyně Bohu; nebo zákonu
Božímu není poddána, aniž hned
může býti.
8 Protož ti, kteříž jsou v těle,
Bohu se líbiti nemohou.
9 Vy pak nejste v těle, ale v
Duchu, poněvadž Duch Boží v
vás přebývá. Jestližeť pak kdo
Ducha Kristova nemá, tenť
není jeho.
10 A jestliť Kristus v vás, tedy
ač tělo umrtveno jest pro hřích,
však duch živ jest pro spravedlnost.
11 Jestližeť pak Duch toho,
kterýž vzkřísil Ježíše z mrtvých,
v vás přebývá, [tedy] ten, kterýž
vzkřísil Krista z mrtvých, obživí
i smrtelná těla vaše, pro pře-
bývajícího Ducha jeho v vás.
12 A takž tedy, bratří, dluž-
níciť jsme ne tělu, abychom podlé
těla živi byli.
13 Nebo budete-li podlé těla
živi, zemřete; pakli byste Duchem
skutky těla mrtvili, živi budete.
14 Nebo kteřížkoli Duchem
Božím vedeni bývají, ti jsou sy-
nové Boží.
15 Nepřijali jste zajisté ducha
služby opět k bázni, ale přijali
jste Ducha synovství, v němž
voláme Abba, [totiž] Otče.
16 Tenť Duch osvědčuje duchu
našemu, že jsme synové Boží.
17 A jestliže synové, [tedy] i
dědicové, dědicové zajisté Boží,
spolu pak dědicové Kristovi,
však jestliže spolu trpíme,
abychom spolu i oslaveni byli.
18 Nebo tak za to mám, že
nejsou rovná utrpení nynější oné
budoucí slávě, kteráž se zjeviti
má na nás.
19 Nebo stvoření pečlivě [jako]
vyhlídaje, očekává zjevení synů
Božích.
20 Marnosti zajisté poddáno jest
stvoření, nechtě, ale pro toho,
kterýž [je] poddal,
21 V naději, že i to stvoření vy-
svobozeno bude od služby poru-
šení v svobodu slávy synů Božích.
22 Nebo víme, že všecko stvoření
spolu lká, a spolu ku porodu pra-
cuje až posavad.
23 A netoliko [ono], ale i my,
prvotiny Ducha mající, i myť sami
v sobě lkáme, zvolení synů oče-
kávajíce, [a tak] vykoupení těla
švého.
24 Nebo nadějí spaseni jsme.
Naděje pak, kteráž se vidí, není
naděje. Nebo což kdo vidí, proč
by se toho nadál?
25 Pakli čehož nevidíme, toho
se nadějeme, [tedy toho] skrze trpě-
livost očekáváme.
26 Ano také i Duch pomocen jest
mdlobám našim. Nebo zač by-
chom se měli modliti, jakž by ná-
leželo, nevíme, ale ten Duch
prosí za nás lkáními nevypravitel-
nými.
27 Ten pak, kterýž jest zpy-
tatel srdcí, zná, jaký by byl smysl
Ducha, že podlé Boha prosí za
svaté.
28 Vímeť pak, že milujícím
Boha všecky věci napomáhají k
dobrému, [totiž] těm, kteříž podlé
uložení [jeho] povoláni jsou.
29 Nebo kteréž předzvěděl, [ty]
i předzřídil, [aby byli] připo-
dobněni obrazu Syna jeho, aby on
byl prvorozený mezi mnohými
bratřími.
30 Kteréž pak předzřídil, těch i
povolal, a kterýchž povolal, ty i
ospravedlnil, a kteréž ospravedl-
nil, ty i oslavil.
31 Což tedy díme k tomu?
Kdyžť jest Bůh s námi, i kdo
proti nám?
32 Kterýž ani vlastnímu Synu
svému neodpustil, ale za nás za
všecky vydal jej, i kterakž by
tedy nám s ním všech věcí nedal?
33 Kdo bude žalovati na vyvo-
lené Boží? Bůh jest, kterýž o-
spravedlňuje.
34 Kdo jest, ješto by potupil?
Kristus jest, kterýž umřel, nýbrž
i z mrtvých vstal, a kterýž i na
pravici Boží jest, kterýž i
oroduje za nás.
35 Kdo nás odloučí od lásky
Kristovy? Zarmoucení-li, aneb úz-
kost, neb protivenství? Zdali hlad,
čili nahota? Zdali nebezpečenství,
čili meč?
36 Jakož psáno jest: Pro tebe
mrtveni býváme celý den, jmíni
jsme jako ovce oddané k zabití.
37 Ale v tom ve všem udatně
vítězíme, skrze toho, kterýž nás
zamiloval.
38 Jist jsem zajisté, že ani
smrt, ani život, ani andělé, ani
knížatstvo, ani mocnosti, ani na-
stávající věci, ani budoucí,
39 Ani vysokost, ani hlubokost,
ani kterékoli jiné stvoření, ne-
bude moci nás odloučiti od lás-
ky Boží, kteráž jest v Kristu Je-
žíši, Pánu našem.
KAPITOLA 9.
Pravduť pravím v Kristu, [a] ne-
klamámť, čemuž i svědomí mé
svědectví vydává v Duchu svatém,
2 Žeť mám veliký zámutek, a
ustavičnou bolest v srdci svém.
3 Nebo žádal bych já sám za-
vrženým býti od Krista místo
bratří svých, příbuzných svých
podlé těla.
4 Kteřížto jsou Izraelští, jejichž
jest přijetí za syny, i sláva, i
smlouvy, i zákona dání, i služba,
i zaslíbení.
5 Jejichž jsou otcové, a ti, z
nichž [jest] Kristus podlé těla, kte-
rýž jest nade všecky Bůh po-
žehnaný na věky. Amen.
6 A však nemůže zmařeno
býti slovo Boží. Nebo ne vši-
ckni, kteříž jsou z Izraele, Izrael-
ští jsou.
7 Aniž proto, že jsou símě Ab-
rahamovo, všickni jsou synové,
ale v Izákovi nazváno bude tvé
símě.
8 To jest, ne ti, kteříž jsou sy-
nové těla, jsou synové Boží, ale
kteříž jsou synové zaslíbení, ti
se počítají za símě.
9 Nebo toto jest slovo zaslíbení:
V týž čas přijdu, a Sára bude
míti syna.
10 A netoliko [to], ale i Rebeka
z jednoho počavši, [totiž] z Izáka,
otce našeho.
11 Nebo ještě před narozením
a prvé než co dobrého neb zlého
učinili, aby uložení Boží, kteréž
jest podlé vyvolení, ne z skutků,
ale z toho, kterýž povolává, pev-
né bylo,
12 Řečeno jest jí: Větší slou-
žiti bude menšímu,
13 Jakož psáno jest: Jákoba
jsem miloval, ale Ezau nenáviděl
jsem.
14 I což tedy díme? Zdali ne-
spravedlnost jest u Boha? Nikoli.
15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji
se, nad kým se smiluji, a slituji
se, nad kýmž se slituji.
16 A tak tedy není na tom, kdož
chce, ani na tom, kdož běží, ale
na Bohu, kterýž se smilovává.
17 Nebo dí písmo Faraonovi:
Proto jsem vzbudil tebe, abych na
tobě ukázal moc svou, a aby roz-
hlášeno bylo jméno mé po vší
zemi.
18 A tak tedy, nad kýmž chce,
smilovává se, a koho chce, za-
tvrzuje.
19 Ale díš mi: I proč se pak
hněvá? Nebo vůli jeho kdo
odepřel?
20 Nýbrž, ó člověče, kdo jsi ty,
že odmlouváš Bohu? Zdaž hrnec
dí hrnčíři: Pročs mne tak udě-
lal?
21 Zdaliž hrnčíř nemá moci
nad hlinou, aby z jednostejného
truple udělal jednu nádobu ke
cti, a jinou ku potupě?
22 Což pak, [že] Bůh, chtěje uká-
zati hněv, a oznámiti moc svou,
snášel ve mnohé trpělivosti ná-
doby hněvu, připravené k zahy-
nutí,
23 A známé učiniti bohatství
slávy své při nádobách milosrden-
ství, kteréž připravil k slávě.
24 Kterýchž i povolal, [totiž] nás,
netoliko z Židů, ale také i z po-
hanů,
25 Jakož i skrze Ozé dí: Na-
zovu nelid svůj lidem svým, a
nemilou milou.
26 A staneť se, že místo toho,
kdež řečeno bylo jim: Nejste vy
lid můj, tuť nazváni budou synové
Boha živého.
27 Izaiáš pak volá nad Iz-
raelem, [řka]: Byť pak byl počet sy-
nů Izraelských jako písek mořský,
ostatkové spaseni budou.
28 Nebo pohubení učiní spra-
vedlivé, a to jisté, pohubení za-
jisté učiní Pán na zemi, a to jisté.
29 A jakož prvé pověděl I-
zaiáš: Byť byl Pán zástupů nepo-
zůstavil nám semene, jako So-
doma učiněni bychom byli, a Go-
moře byli bychom podobni.
30 Což tedy díme? [I to], že po-
hané, kteříž nenásledovali spra-
vedlnosti, dosáhli spravedlnosti,
a to spravedlnosti té, kteráž jest
z víry;
31 Izrael pak následovav zá-
kona spravedlnosti, k zákonu spra-
vedlnosti nepřišel.
32 Proč? Nebo ne z víry, ale
jako z skutků zákona [jí hledali].
Urazili se zajisté o kámen urážky,
33 Jakož psáno jest: Aj, kladu
na Sionu kámen urážky a skálu
pohoršení, a každý, kdož uvěří
v něj, nebude zahanben.
KAPITOLA 10.
Bratří, příchylnost zajisté s
zvláštní líbostí srdce mého jestiť
k Izraelovi, i modlitba za něj k
Bohu, aby spasen byl.
2 Neboť jim svědectví vydá-
vám, žeť horlivost Boží mají,
ale ne podlé umění.
3 Nebo neznajíce Boží spra-
vedlnosti, a svou vlastní spravedl-
nost usilujíce vystaviti, spravedl-
nosti Boží nebyli poddáni.
4 Konec zajisté zákona jest
Kristus k ospravedlnění všelikému
věřícímu.
5 Nebo Mojžíš píše o spravedl-
nosti, kteráž jest z zákona, [pra-
vě]: Který by koli člověk činil ty
věci, živ bude v nich.
6 Ta pak spravedlnost, kteráž
jest z víry, takto praví: Neříkej
v srdci svém: Kdo vstoupí na ne-
be? To jest Krista s výsosti svésti.
7 Aneb kdo sstoupí do propasti?
To jest Krista z mrtvých vzbuditi.
8 Ale co dí? Blízko tebe jestiť
slovo, v ústech tvých a v srdci
tvém. Toť jest slovo to víry,
kteréž kážeme:
9 Vyznáš-li ústy svými Pána
Ježíše, a srdcem svým uvěříš-li,
že jej Bůh vzkřísil z mrtvých,
spasen budeš.
10 Srdcem se zajisté věří k spra-
vedlnosti, ale ústy vyznání se
děje k spasení.
11 Nebo dí písmo: Všeliký,
kdož věří v něj, nebude zahanben.
12 Neníť zajisté rozdílu mezi
Židem a Řekem; nebo tentýž Pán
všech, bohatý jest ke všech-
něm vzývajícím jej.
13 Každý zajisté, kdožkoli vzý-
val by jméno Páně, spasen bude.
14 Ale kterak budou vzývati to-
ho, v kteréhož neuvěřili? A kte-
rak uvěří tomu, o němž nesly-
šeli? A kterak uslyší bez kazatele?
15 A kterak kázati budou,
jestliže nebudou posláni? Jakož
psáno jest: Jak krásné nohy
zvěstujících pokoj, zvěstujících
dobré věci.
16 Ale nevšickni uposlechli
evangelium. Nebo Izaiáš praví:
Pane, kdo uvěřil kázaní našemu?
17 Tedy víra z slyšení, slyšení
pak skrze slovo Boží.
18 Ale pravímť: Zdaliž nesly-
šeli? Anobrž po vší zemi rozšel
se zvuk jejich, a do končin
okršlku země slova jejich.
19 Ale pravím: Zdaliž nepoznal
Izrael? Ano první Mojžíš řekl:
Já k závisti vás přivedu skrze ná-
rod ten, kterýž není národ; skrze
národ nemoudrý k hněvu popu-
dím vás.
20 A Izaiáš směle dí: Na-
lezen jsem od těch, kteříž mne
nehledali; zjeven jsem těm, kte-
říž se na mne neptali.
21 Ale proti Izraelovi dí: Přes
celý den roztahoval jsem ruce své
k lidu nepovolnému a protivnému.
KAPITOLA 11.
Protož pravím: Zdaliž Bůh za-
vrhl lid svůj? Nikoli; nebo i já
Izraelský jsem, z semene Ab-
rahamova, z pokolení Beniami-
nova.
2 Nezavrhlť Bůh lidu svého,
kterýž předzvěděl. Zdali nevíte,
co písmo praví o Eliášovi, kterak
se modlí Bohu proti lidu Izrael-
skému, řka:
3 Pane, proroky tvé zmordovali,
a oltáře tvé rozkopali, já pak zů-
stal jsem sám, a i méť duše hle-
dají?
4 Ale co jemu dí odpověd Boží?
Pozůstavil jsem sobě sedm tisíců
mužů, kteříž neskláněli kolen před
Bálem.
5 Takť i nyní ostatkové podlé
vyvolení milosti zůstali,
6 A poněvadž z milosti, tedy
ne z skutků, sic jinak milost již
by nebyla milost. Pakli z skutků,
již není milost, jinak skutek nebyl
by skutek.
7 Což tedy? Čeho hledá Izrael,
toho nedošel, ale vyvolení došli
toho, jiní pak zatvrzeni jsou,
8 (Jakož psáno jest: Dal jim
Bůh ducha zkormoucení, oči, aby
neviděli, a uši, aby neslyšeli,) až
do dnešního dne.
9 A David dí: Budiž jim stůl
jejich osídlem a pastmi a pohor-
šením i odplacením.
10 Zatmětež se oči jejich, ať ne-
vidí, a hřbet jejich vždycky shý-
bej.
11 Pravím tedy: Tak-liž pak
klesli, aby padli? Nikoli, ale je-
jich pádem spasení [přišlo] po-
hanům, aby je k závidění přivedl.
12 A poněvadž pak jejich pád
jest bohatství světa, a zmenšení
jejich jest bohatství pohanů, čím
více plnost jich?
13 Vámť zajisté pravím poha-
nům, že jelikož jsem já apoštol
pohanský, přisluhování své osla-
vuji,
14 Zda bych jak k závidění vzbu-
diti mohl tělo mé, a k spasení při-
vesti některé z nich.
15 Nebo kdyžť zavržení jich jest
smíření světa, co pak zase jich
přijetí, než život z mrtvých?
16 Poněvadž prvotiny svaté, ta-
kéť i těsto; a jestliť kořen svatý,
i ratolesti.
17 Žeť jsou pak některé rato-
lesti vylomeny, a ty, byv planou
olivou, vštípen jsi místo nich, a
učiněn jsi účastník kořene i tuč-
nosti olivy,
18 Nechlub se proti ratolestem.
Pakli se chlubíš, [věz, že] ne ty
kořen neseš, ale kořen tebe.
19 Pakli díš: Vylomeny jsou ra-
tolesti, abych já byl vštípen,
20 Dobře. Pro nevěru vylo-
meny jsou, ale ty věrou stojíš. Ne-
budiž vysokomyslný, ale boj se.
21 Nebo poněvadž Bůh rato-
lestem přirozeným neodpustil,
[věz], žeť by ani tobě neodpustil.
22 A protož viz dobrotivost i
zůřivost Boží. K těm zajisté, kte-
říž padli, zůřivost, ale k tobě dob-
rotivost, ač budeš-li trvati v
dobrotě. Sic jinak i ty vyťat
budeš.
23 Ano i oni, jestliže nezůstanou
v nevěře, zase vštípeni budou.
Mocenť jest zajisté Bůh zase
vštípiti je.
24 Nebo poněvadž ty vyťat jsi
z přirozené plané olivy, a proti
přirození vštípen jsi v dobrou
olivu, čím více ti, kteříž podlé
přirození jsou, vštípeni budou v
svou vlastní olivu.
25 Neboť nechci, bratří, abyste
nevěděli tohoto tajemství, (abyste
nebyli sami u sebe moudří,) že
zatvrdilost z částky přihodila se
Izraelovi, dokudž by nevešla pl-
nost pohanů.
26 A takť všecken Izrael spa-
sen bude, jakož psáno jest:
Přijde z Siona vysvoboditel, a
odvrátíť bezbožnosti od Jákoba.
27 A tatoť bude smlouva má
s nimi, když shladím hříchy
jejich.
28 A tak s strany evangelium
jsouť nepřátelé pro vás, ale podlé
vyvolení jsou milí pro otce.
29 Darů zajisté svých a povo-
lání Bůh nelituje.
30 Nebo jakož i vy někdy jste
nebyli poslušni Boha, ale nyní
milosrdenství jste došli pro je-
jich nevěru,
31 Tak i oni nyní neuposlechli,
aby pro učiněné vám milosrden-
ství i oni milosrdenství dosáhli.
32 Zavřel zajisté Bůh všecky
v nevěře, aby se nade všemi
smiloval.
33 Ó hlubokosti bohatství i
moudrosti i umění Božího! Jak
jsou nezpytatelní soudové jeho,
a nevystižitelné cesty jeho.
34 Nebo kdo poznal mysl Pá-
ně? Aneb kdo jemu radil?
35 Nebo kdo prvé dal jemu, a
budeť mu odplaceno?
36 Nebo z něho, a skrze
něho, a v něm jsou všecky vě-
ci, jemuž sláva na věky. Amen.
KAPITOLA 12.
Protož prosím vás, bratří, skrze
milosrdenství Boží, abyste vy-
dávali těla svá v obět živou,
svatou, Bohu libou, rozumnou
službu svou.
2 A nepřipodobňujte se světu
tomuto, ale proměňtež se ob-
novením mysli své, tak abyste
zkusili, jaká by byla vůle Boží
dobrá, libá a dokonalá.
3 Neboť pravím (skrze milost,
kteráž dána jest mi,) každému,
kdož jest mezi vámi, aby ne-
smyslil více, než sluší smysliti, ale
aby smyslil v středmosti, tak
jakž komu Bůh udělil míru
víry.
4 Nebo jakož v jednom těle
mnohé oudy máme, ale nemají
všickni oudové jednostejného díla,
5 Tak mnozí jedno tělo jsme
v Kristu, a obzvláštně jedni dru-
hých oudové.
6 Ale majíce obdarování roz-
dílná podlé milosti, kteráž dána
jest nám, buďto proroctví, [to ať
se koná] podlé pravidla víry;
7 Buďto úřad, v přisluhování;
buďto ten, kdož učí, v vyučování.
8 Též kdo napomíná, v napomí-
nání; ten, kdo rozdává, v upřím-
nosti; kdož předložen jest, v
pilnosti; kdo milosrdenství činí,
[čiň to] s ochotností.
9 Milování buď bez pokrytství;
v ošklivosti mějte zlé, připojeni
jsouce k dobrému.
10 Láskou bratrskou jedni k
druhým nakloněni jsouce, po-
ctivostí se vespolek předcházejte,
11 V pracech neleniví, duchem
vroucí, Pánu sloužíce,
12 Nadějí se veselíce, v
ssouženích trpěliví, na modlit-
bě ustaviční,
13 V potřebách s svatými se
zdělujíce, přívětivosti k hostem
následujíce.
14 Dobrořečte protivníkům
svým, dobrořečte a nezlořečte.
15 Radujte se s radujícími, a
plačte s plačícími.
16 Buďte vespolek jednomysl-
ní, ne vysoce [o sobě] smýšlejíce,
ale k nízkým se nakloňujíce.
17 Nebuďte opatrní sami u
sebe. Žádnému zlého za zlé ne-
odplacujte, opatrujíce dobré
přede všemi lidmi,
18 Jestliže jest možné, pokudž
na vás jest, se všemi lidmi po-
koj majíce,
19 Ne sami sebe mstíce, nej-
milejší, ale dejte místo hněvu;
nebo psáno jest: Mně pomsta,
já odplatím, praví Pán.
20 A protož lační-li nepřítel
tvůj, nakrm jej, a žízní-li, dej mu
píti. Nebo to učině, uhlí řeřavé
shrneš na hlavu jeho.
21 Nedej se přemoci zlému, ale
přemáhej v dobrém zlé.
KAPITOLA 13.
Každá duše vrchnostem pod-
dána buď. Neboť není vrchnosti,
jediné od Boha, a kteréž vrch-
nosti jsou, od Boha zřízené jsou.
2 A protož kdož se vrchnosti
protiví, Božímu zřízení se pro-
tiví; kteříž se pak protiví, odsou-
zení sobě dobudou.
3 Nebo vrchnosti nejsou k
strachu dobře činícím, ale zle
činícím. Chceš-li se pak nebáti
vrchnosti, čiň dobře, a budeš míti
chválu od ní.
4 Boží zajisté služebník jest,
tobě k dobrému. Pakli bys zle
činil, boj se; neboť ne nadarmo
nese meč. Boží zajisté služebník
jest, mstitel zůřivý nad tím,
kdož zle činí.
5 A protož náležíť poddáni býti,
netoliko pro hněv, ale i pro svě-
domí.
6 Nebo proto i daň dáváte, že
služebníci Boží jsou, pilnou práci
o to samo vedouce.
7 Každému tedy, což jste povin-
ni, dávejte. Komu daň, [tomu] daň;
komu clo, [tomu] clo; komu bázeň,
[tomu] bázeň; komu čest, [tomu] čest.
8 Žádnému nebývejte nic dlužni,
než [to], abyste se vespolek milo-
vali. Nebo kdož miluje bližního,
zákon naplnil,
9 Poněvadž to [přikázaní]: Ne-
sesmilníš, nezabiješ, neukradneš,
nepromluvíš křivého svědectví, ne-
požádáš, a jestli které jiné přiká-
zaní, v tomto slovu se zavírá:
Milovati budeš bližního svého jako
sebe samého.
10 Láska bližnímu zle neučiní,
a protož plnost zákona [jest]
láska.
11 A zvláště pak vidouce tako-
vou příhodnost, žeť jest se nám
již čas ze sna probuditi. Nyníť
zajisté blíže nás jest spasení, nežli
když jsme uvěřili.
12 Noc pominula, ale den se
přiblížil. Odvrzmež tedy skutky
temnosti, a oblecme se v odění
světla.
13 Jakožto ve dne poctivě
choďme, ne v hodování a v
opilství, ne v smilstvích a v
chlipnostech, ne v sváru a v
závisti,
14 Ale oblecte se v Pána Je-
zukrista, a nepečujte o tělo
podlé žádostí [jeho].
KAPITOLA 14.
Mdlého pak u víře přijímejte
ne k hádkám o otázkách.
2 Nebo někdo věří, že může jísti
všecko; jiný pak mdlý jsa, jí
zelí.
3 Ten kdož jí, nepokládej sobě
za nic toho, kdož nejí; a kdo nejí,
toho nepotupuj, kdož jí. Nebo Bůh
přijal jej.
4 Ty kdo jsi, abys tupil cizího
služebníka? [Však] Pánu svému
stojí, aneb padá. Budeť pak usta-
ven; mocen jest zajisté Bůh utvr-
diti jej.
5 Nebo někdo rozsuzuje mezi
dnem a dnem, a někdo soudí kaž-
dý den. Jeden každý v svém smys-
lu ujištěn buď.
6 Kdož dnů šetří, Pánu šetří; a
kdo nešetří, Pánu nešetří. A kdo
jí, Pánu jí, nebo děkuje Bohu; a
kdož nejí, Pánu nejí, a děkuje Bohu.
7 Žádný zajisté z nás není sám
sobě živ, a žádný sobě sám ne-
umírá.
8 Nebo buď že jsme živi, Pánu
živi jsme; buď že mřeme, Pánu
mřeme. A tak buď že jsme živi,
buď že umíráme, Páně jsme.
9 Na toť zajisté Kristus i u-
mřel, i z mrtvých vstal, i ožil, aby
nad živými i nad mrtvými pano-
val
10 Ty pak proč potupuješ
bratra svého? Aneb také ty proč
za nic pokládáš bratra svého?
Však všickni staneme před sto-
licí Kristovou.
11 Psáno jest zajisté: Živť jsem
já, praví Pán, žeť přede mnou
bude klekati každé koleno, a kaž-
dý jazyk vyznávati bude Boha.
12 A takť jeden každý z nás sám
za sebe počet vydávati bude Bohu.
13 Nesuďmež tedy více jedni
druhých, ale toto raději rozsuzuj-
te, abyste nekladli úrazu neb po-
horšení bratru.
14 Vímť a ujištěn jsem v Pánu
Ježíši, žeť nic nečistého není
samo z sebe; než tomu, kdož tak
soudí, že by nečisté bylo, jemuť
nečisté jest.
15 Ale bývá-liť rmoucen bratr
tvůj pro pokrm, již nechodíš podlé
lásky. Nepřivozujž k zahynutí po-
krmem svým toho, za kteréhož
Kristus umřel.
16 Nebudiž tedy v porouhání
dáno dobré vaše.
17 Království zajisté Boží není
pokrm a nápoj, ale spravedlnost
a pokoj a radost v Duchu svatém.
18 Nebo kdož v tom slouží Kristu,
milý jest Bohu a lidem příjemný.
19 Protož následujme toho, což
jest ku pokoji a k vzdělání společ-
nému.
20 Nekaziž pro pokrm díla Bo-
žího. Všecko zajisté čisté jest,
ale zlé jest člověku, kterýž jí s
pohoršením.
21 Dobré [jest] nejísti masa a
nepiti vína, ani na čem se koli
uráží bratr tvůj, neb horší, aneb
zemdlívá.
22 Ty víru máš? Mějž ji sám u
sebe před Bohem. Blahoslavený,
kdož nesoudí sebe samého v tom,
což oblibuje.
23 Ale kdož pak rozpakuje se,
kdyby jedl, potupen jest, nebo ne
z víry [jí]. A cožkoli není z víry,
hřích jest.
KAPITOLA 15.
Povinniť jsme pak my silní
mdloby nemocných snášeti, a ne
sami sobě se líbiti.
2 A protož jeden každý z nás
bližnímu se lib k dobrému pro
vzdělání.
3 Nebo i Kristus ne sám se so-
bě líbil, ale jakož psáno jest:
Hanění hanějících tebe připadla
na mne.
4 Nebo kteréžkoli věci napsá-
ny jsou, k našemu naučení na-
psány jsou, abychom skrze sná-
selivost a potěšení písem naději
měli.
5 Bůh pak snášelivosti a potě-
šení dejž vám býti jednomyslný-
mi vespolek podlé Jezukrista,
6 Abyste jednomyslně jedně-
mi ústy oslavovali Boha a Otce
Pána našeho Jezukrista.
7 Protož přijímejte se vespolek,
jakož i Kristus přijal nás v slávu
Boží.
8 Neboť pravím, že Kristus Je-
žíš byl služebníkem obřízky pro
Boží pravost, aby potvrdil sli-
bů otcům,
9 A aby pohané z milosrden-
ství slavili Boha, jakož psáno
jest: Protož vyznávati tebe budu
mezi pohany, a jménu tvému plé-
sati budu.
10 A opět dí: Veselte se po-
hané s lidem jeho.
11 A opět: Chvalte Hospodina
všickni národové, a velebtež ho
všickni lidé.
12 A opět Izaiáš dí: Budeť
kořen Jesse, a v tom, kterýž po-
vstane, aby panoval nad pohany, po-
hané doufati budou.
13 Bůh pak naděje naplňujž vás
všelikou radostí a pokojem u
víře, abyste se rozhojnili v naději
skrze moc Ducha svatého.
14 Jist jsem zajisté, bratří mo-
ji, i já také o vás, že i vy jste
plní dobroty, naplněni jsouce
všelikou známostí, tak že se i
napomínati můžete vespolek.
15 A však psal jsem vám, brat-
ří, poněkud směle, jako napomí-
naje vás, podlé milosti kteráž jest
mi dána od Boha,
16 K tomu abych byl služeb-
níkem Ježíše Krista mezi pohany,
slouže evangelium Božímu, aby byla
obět pohanů vzácná, posvě-
cena jsuci skrze Ducha svatého.
17 Mám se tedy čím chlubiti v
Kristu Ježíši, v Božích věcech.
18 Neboť bych nesměl mluviti
toho, čehož by skrze mne neuči-
nil Kristus, ku poslušenství poha-
nů, slovem i skutkem,
19 V moci divů a zázraků, v
síle Ducha Božího, tak že jsem od
Jeruzaléma vůkol až k Illyrické
zemi naplnil evangelium Kristo-
vým,
20 A to tak byv žádostiv ká-
zati evangelium, kdež ani jmeno-
ván nebyl Kristus, abych na cizí
základ nestavěl,
21 Ale jakož psáno jest: Kte-
rýmž není zvěstováno o něm, u-
zří, a ti, kteříž neslýchali, srozu-
mějí.
22 A tímť jest mi mnohokrát
překaženo přijíti k vám.
23 Nyní pak nemaje již více mís-
ta v těchto krajinách, a žádost
maje přijíti k vám od mnoha let,
24 Kdyžkoli půjdu do Hišpanie,
přijdu k vám. Mámť zajisté na-
ději, že tudy jda, uzřím vás, a že
vy mne provodíte tam, a však
až bych prvé u vás poněkud po-
byl.
25 Nyní pak beru se do Je-
ruzaléma, službu čině svatým.
26 Nebo za dobré se vidělo Ma-
cedonským a Achaiským, aby
zbírku nějakou učinili na chudé
svaté, kteříž jsou v Jeruzalémě.
27 Takť sobě to oblíbili, a také
povinni jsou jim to. Nebo poně-
vadž duchovním věcem jejich
obcovali pohané, povinniť jsou
jim také sloužiti tělesnými.
28 A protož když to vykonám, a
jim odvedu užitek ten, půjduť
skrze vás do Hišpanie.
29 A vímť, že když přijdu k
vám, v hojnosti požehnání e-
vangelium Kristova přijdu.
30 Prosímť pak vás, bratří,
skrze Pána našeho Jezukrista a
skrze lásku Ducha, abyste spo-
lu se mnou modlili se za mne Bo-
hu snažně,
31 Abych vysvobozen byl od
protivníků v Judstvu a aby služ-
ba tato má příjemná byla svatým
v Jeruzalémě,
32 Abych k vám bohdá s ra-
dostí přišel, a s vámi poodpoči-
nul.
33 Bůh pak pokoje se všemi
vámi. Amen.
KAPITOLA 16.
Poroučímť pak vám Fében, ses-
tru naši, služebnici cirkve Cen-
chrenské,
2 Abyste ji přijali v Pánu, tak
jakž sluší na svaté, a abyste jí
pomocni byli, jestliže by vás v
čem potřebovala. Nebo i ona mno-
hým hostem ochotně posluhovala,
až i mně také.
3 Pozdravte Priscilly a Ak-
vily, pomocníků mých v Kristu
Ježíši,
4 Kteříž pro můj život svých
vlastních hrdel nasadili, jimž ne
já sám toliko děkuji, ale i všecky
církve pohanské,
5 I domácího jejich shromáždě-
ní. Pozdravte mého milého Epé-
neta, kterýž jest prvotiny Achaie
v Kristu.
6 Pozdravte Marie, kteráž mno-
ho práce měla s námi.
7 Pozdravte Andronika a Junia,
příbuzných mých a spoluvězňů
mých, kteříž jsou vzácní u apoš-
tolů, a kteříž přede mnou byli v
Kristu Ježíši.
8 Pozdravte Amplia mně v Pá-
nu milého.
9 Pozdravte Urbana, pomocní-
ka našeho v Kristu, a Stachyna
mého milého.
10 Pozdravte Apella zkušeného
v Kristu. Pozdravte domácích A-
ristobulových.
11 Pozdravte Herodiona, pří-
buzného mého. Pozdravte do-
mácích Narcissových, kteříž jsou
v Pánu.
12 Pozdravte Tryfény a Tryfó-
zy, kteréž práci vedou v Pánu.
Pozdravte Persidy milé, kteráž
mnoho pracovala v Pánu.
13 Pozdravte Rufa, zvláštního v
Pánu, a matky jeho i mé.
14 Pozdravte Asynkrita, Fle-
gonta, Hermy, Patroba, Herme-
na, i bratří, kteříž jsou s nimi.
15 Pozdravte Filologa i Julie,
Nerea a sestry jeho, i Olympa i
všech svatých, kteříž jsou s nimi.
16 Pozdravte sebe vespolek v
políbení svatém. Pozdravujíť vás
církve Kristovy.
17 Prosímť pak vás, bratří,
abyste šetřili těch, kteříž růz-
nice a pohoršení činí, na od-
por učení tomu, kterémuž jste vy
se naučili, a varujte se jich.
18 Nebo takoví Pánu našemu
Ježíši Kristu neslouží, ale své-
mu břichu; a lahodnými řeč-
mi a pochlebenstvím svodí srdce
prostých.
19 Nebo vaše poslušenství
všech došlo. A protož raduji se
z vás. Než chciť, abyste byli
moudří k dobrému, a prostí k
zlému.
20 Bůh pak pokoje potře sa-
tana pod nohy vaše brzo. Milost
Pána našeho Jezukrista s vá-
mi. Amen.
21 Pozdravují vás Timoteus, po-
mocník můj, a Lucius, a Jázon,
a Sozipater, příbuzní moji.
22 Pozdravuji vás v Pánu já Ter-
cius, kterýž jsem psal tento list.
23 Pozdravuje vás Gáius, hos-
podář můj i vší církve. Pozdra-
vuje vás Erastus, důchodní pí-
sař městský, a Kvartus bratr.
24 Milost Pána našeho Jezu-
krista se všemi vámi. Amen.
25 Tomu pak, kterýž může
vás utvrditi podlé evangelium
mého a kázaní Ježíše Krista, po-
dlé zjevení tajemství od časů
věčných skrytého,
26 Nyní pak zjeveného i skrze
písma prorocká, podlé poručení
věčného Boha, ku poslušenství
víry všechněm národům oznáme-
ného,
27 Tomu samému moudrému
Bohu sláva skrze Jezukrista na
věky. Amen.
{List tento k Římanům psán jest z
Korintu, a poslán po Fében, služeb-
nici zboru Cenchrenského.}