KAPITOLA 1.
Na počátku bylo Slovo, a to
Slovo bylo u Boha, a to Slovo byl
Bůh.
2 To bylo na počátku u Boha.
3 Vecky věci skrze ně učině-
ny jsou, a bez něho nic není u-
činěno, co učiněno jest.
4 V něm ivot byl, a ivot byl
světlo lidí.
5 A to světlo v temnostech
svítí, ale tmy ho neobsáhly.
6 Byl člověk poslaný od Bo-
ha, jemu jméno bylo Jan.
7 Ten přiel na svědectví, aby
svědčil o tom světle, aby vi-
ckni uvěřili skrze něho.
8 Nebyl on to světlo, ale [při-
el], aby svědectví vydával o tom
světle.
9 [Tento] byl to pravé světlo,
které osvěcuje kadého člověka
přicházejícího na svět.
10 Na světě byl, a svět skrze
něho učiněn jest, ale svět ho ne-
poznal.
11 Do svého vlastního přiel,
ale vlastní jeho nepřijali ho.
12 Kteří pak koli přijali jej,
dal jim moc syny Boími býti,
těm, kteří věří ve jméno jeho,
13 Kteří ne ze krví, ani z vů-
le těla, ani z vůle mue, ale z
Boha zplozeni jsou.
14 A Slovo to tělo učiněno
jest, a přebývalo mezi námi, (a
viděli jsme slávu jeho, slávu
jakoto jednorozeného od Otce,)
plné milosti a pravdy.
15 Jan svědectví vydával o něm,
a volal, řka: Tento jest, o něm
jsem pravil, e po mně přied,
předel mne; nebo přednějí jest
ne já.
16 A z plnosti jeho my vi-
ckni vzali jsme, a to milost za
milost.
17 Nebo zákon skrze Mojíe
dán jest, milost a pravda skrze
Jeíe Krista stala se.
18 Boha ádný nikdy neviděl;
jednorozený ten Syn, který
jest v lůnu Otce, on vypravil.
19 A toto jest svědectví Ja-
novo, kdy poslali idé z Jeruza-
léma kněí a Levíty, aby se ho
otázali: Ty kdo jsi?
20 I vyznal a nezapřel, a vy-
znal: e já nejsem Kristus.
21 I otázali se ho: Co pak?
Eliá jsi ty? I řekl: Nejsem. Jsi
ten prorok? Odpověděl: Ne-
jsem.
22 I řekli jemu: Kdos pak? A
odpověd dáme těm, kteří nás
poslali. Co praví sám o sobě?
23 Řekl: Já jsem hlas volají-
cího na pouti: Spravte cestu Pá-
ně, jako pověděl Izaiá prorok.
24 Ti pak, kteří byli posláni, z
farizeů byli.
25 I otázali se ho a řekli jemu:
Proč tedy křtí, jestlie ty nejsi
Kristus, ani Eliá, ani ten pro-
rok?
26 Odpověděl jim Jan, řka: Já
křtím vodou, ale u prostřed vás
stojí, jeho vy neznáte.
27 Toto jest ten, který po
mně přied, předel mne, u je-
ho obuvi já nejsem hoden roz-
vázati řeménka.
28 Toto v Betabaře stalo se
za Jordánem, kde Jan křtil.
29 Druhého dne uzřel Jan Je-
íe, an jde k němu. I dí: Aj,
Beránek Boí, který snímá
hřích světa.
30 Tento jest, o kterém jsem
já pravil, e za mnou jde mu,
který mne předel; nebo před-
nějí jest ne já.
31 A já jsem ho neznal, ale aby
zjeven byl lidu Izraelskému,
proto jsem já přiel, křtě vodou.
32 A svědectví vydal Jan, řka:
Viděl jsem Ducha sstupujícího
jako holubici s nebe, a zůstal na
něm.
33 A já jsem ho neznal, ale kte-
rý mne poslal křtíti vodou, ten
mi řekl: Nad kým uzří Ducha
sstupujícího a zůstávajícího na
něm, ten jest, který křtí Du-
chem svatým.
34 A já jsem viděl, a svědectví
jsem vydal, e on jest ten Syn
Boí.
35 Druhého pak dne opět stál
Jan, a z učedlníků jeho dva,
36 A uzřev Jeíe, an se pro-
chází, řekl: Aj, Beránek Boí.
37 I slyeli ho ti dva učedlníci
mluvícího, a li za Jeíem.
38 I obrátiv se Jeí, a uzřev
je, ani jdou, dí jim:
39 Co hledáte? A oni řekli jemu:
Rabbi, (co se vykládá: Mistře,)
kde bydlí?
40 Dí jim: Poďte a vizte. [I] li
a viděli, kde bydlil, a zůstali u
něho ten den; nebo bylo okolo
desáté hodiny.
41 Byl Ondřej, bratr imona
Petra, jeden z těch dvou, kteří
byli to slyeli od Jana, a li za
ním.
42 [I] nalezl ten první bratra své-
ho vlastního imona, a řekl mu:
Nalezli jsme Mesiáe, co se
vykládá Kristus.
43 I přivedl jej k Jeíovi. A
pohleděv naň Jeí, dí: Ty jsi
imon, syn Jonáův, ty slouti
bude Céfas, co se vykládá
Petr.
44 Na druhý den chtěl Jeí vy-
jíti do Galilee, i nalezl Filipa, a
řekl jemu: Poď za mnou.
45 A byl Filip z Betsaidy,
města Ondřejova a Petrova.
46 Nalezl Filip Natanaele. I dí
jemu: O kterém psal Mojí v
zákoně a proroci, nalezli jsme,
Jeíe, syna Jozefova z Nazaréta.
47 I řekl jemu Natanael: [A] mů-
e z Nazaréta co dobrého býti?
Řekl jemu Filip: Poď a viz.
48 Vida Jeí Natanaele, an jde
k němu, i dí o něm: Aj, právě
Izraelitský, v němto lsti není.
49 Řekl mu Natanael: Jak [ty]
mne zná? Odpověděl Jeí a řekl
jemu: Prvé ne tě Filip zavolal,
kdys byl pod fíkem, viděl jsem
tebe.
50 Odpověděl Natanael a řekl
jemu: Mistře, ty jsi Syn Boí,
ty jsi ten král Izraelský.
51 Odpověděl Jeí a řekl jemu:
e jsem řekl: Viděl jsem tebe
pod fíkem, věří. Větí věci nad
tyto uzří.
52 I dí mu: Amen, amen pra-
vím vám: Od tohoto času uzříte
nebe otevřené, a anděly Boí
vstupující a sstupující na Syna
člověka.
KAPITOLA 2.
Třetího pak dne stala se svadba
v Káni Galilejské, a byla matka
Jeíova tam.
2 A pozván jest také Jeí i u-
čedlníci jeho na tu svadbu.
3 Kdy se pak nedostalo vína,
řekla matka Jeíova jemu: Vína
nemají.
4 Dí jí Jeí: Co mně a tobě
eno? Jetě nepřila hodina má.
5 Dí matka jeho sluebníkům:
Co by koli vám řekl, učiňte.
6 I bylo tu kamenných stoudví
est postaveno, podlé očiová-
ní idovského, beroucí v sebe
jedna kadá dvě neb tři míry.
7 Řekl jim Jeí: Naplňte ty
stoudve vodou. I naplnili je a
do vrchu.
8 I dí jim: Nalévejte ji, a neste
vrchnímu správci svadby. I nesli.
9 A jak okusil vrchní správce
svadby té vody, vínem učiněné,
(nevěděl pak, odkud by bylo, ale
sluebníci věděli, kteří váili vo-
du,) povolal enicha ten vrchní
správce,
10 A řekl mu: Kadý člověk nej-
prvé dobré víno dává, a kdy by
se hojně napili, tedy to, které
horí. Ty zachoval jsi víno dob-
ré a dosavad.
11 To učinil Jeí počátek divů
v Káni Galilejské, a zjevil slá-
vu svou. I uvěřili v něho u-
čedlníci jeho.
12 Potom sstoupil do Kafar-
naum, on i matka jeho, i bratří
jeho, i učedlníci jeho, a pobyli
tam nemnoho dní;
13 Nebo blízko byla velikanoc
idovská. I vstoupil Jeí do Je-
ruzaléma.
14 A nalezl v chrámě proda-
vače volů a ovec i holubic, a pe-
nězoměnce sedící.
15 A udělav bič z provázků, ve-
cky vyhnal z chrámu, i ovce i
voly, a penězoměncům rozsypal
peníze, a stoly zpřevracel.
16 A těm, kteří holuby prodá-
vali, řekl: Odneste tyto věci od-
sud, a nečiňte domu Otce mého
domem kupeckým.
17 I rozpomenuli se učedlníci
jeho, e psáno jest: Horlivost
domu tvého snědla mne.
18 Tedy odpověděli idé a řekli
jemu: Jaké znamení nám uká-
e, e tyto věci činí?
19 Odpověděl Jeí a řekl jim:
Zrute chrám tento, a ve třech
dnech zase vzdělám jej.
20 I řekli idé: Čtyřidceti a
est let dělán jest chrám tento, a
ty ve třech dnech vzdělá jej?
21 Ale on mluvil o chrámu těla
svého.
22 A proto kdy z mrtvých
vstal, rozpomenuli se učedlníci
jeho, e jim to byl pověděl. I u-
věřili písmu a slovu, které po-
věděl Jeí.
23 A kdy byl v Jeruzalémě na
velikunoc v den sváteční, mnozí
uvěřili ve jméno jeho, vidouce
divy jeho, které činil.
24 Ale Jeí nesvěřil sebe samé-
ho jim, proto e on znal vecky.
25 Ani potřeboval, aby kdo
svědectví vydával o člověku; nebo
on věděl, co by bylo v člověku.
KAPITOLA 3.
Byl pak člověk z farizeů, jmé-
nem Nikodém, kníe idovské.
2 Ten přiel k Jeíovi v noci,
a řekl jemu: Mistře, víme, e jsi
od Boha přiel mistr; nebo ád-
ný nemůe těch divů činiti, které
ty činí, leč by Bůh byl s ním.
3 Odpověděl Jeí a řekl jemu:
Amen, amen pravím tobě: Ne-
narodí-li se kdo znovu, nemů
viděti království Boího.
4 Řekl jemu Nikodém: Kterak
mů člověk naroditi se, starý jsa?
Zdali můe po druhé v ivot mat-
ky své vjíti a naroditi se?
5 Odpověděl Jeí: Amen, amen
pravím tobě: Nenarodí-li se kdo
z vody a z Ducha, nemů vjíti
do království Boího.
6 Co se narodilo z těla, tělo
jest, a co se narodilo z Ducha,
duch jest.
7 Nedivi se, e jsem řekl tobě:
Musíte se znovu zroditi.
8 Vítr, kam chce věje, a hlas
jeho slyí, ale neví, odkud
přichází, a kam jde. Tak jest
kadý, kdo se z Ducha narodil.
9 Odpověděl Nikodém a řekl je-
mu: Kterak mohou tyto věci
býti?
10 Odpověděl Jeí a řekl jemu:
Ty jsi mistr v Izraeli, a toho ne-
zná?
11 Amen, amen pravím tobě:
e co víme, mluvíme, a co
jsme viděli, svědčíme, ale svě-
dectví naeho nepřijímáte.
12 Poněvad zemské věci mlu-
vil jsem vám, a nevěříte, kterak,
budu-li vám praviti nebeské, u-
věříte?
13 A jistě ádný nevstoupil v
nebe, ne ten, který sstoupil s
nebe, Syn člověka, který jest v
nebi.
14 A jako Mojí povýil ha-
da na pouti, tak musí pový-
en býti Syn člověka,
15 Aby kadý, kdo věří v ně-
ho, nezahynul, ale měl ivot věč-
ný.
16 Nebo tak Bůh miloval svět,
e Syna svého jednorozeného dal,
aby kadý, kdo věří v něho, ne-
zahynul, ale měl ivot věčný.
17 Nebo neposlal Bůh Syna
svého na svět, aby odsoudil svět,
ale aby spasen byl svět skrze
něho.
18 Kdo věří v něho, nebude
odsouzen, ale kdo nevěří, ji
jest odsouzen; nebo neuvěřil ve
jméno jednorozeného Syna Bo-
ího.
19 Toto pak jest ten soud, e
světlo přilo na svět, ale milovali
lidé více tmu neli světlo; nebo
skutkové jejich byli zlí.
20 Kadý zajisté, kdo zle činí,
nenávidí světla, a nejde k svět-
lu, aby nebyli trestáni skutkové
jeho.
21 Ale kdo činí pravdu, jde
k světlu, aby zjeveni byli skut-
kové jeho, e v Bohu učiněni
jsou.
22 Potom přiel Jeí i učedlní-
ci jeho do země Judské, a tu pře-
býval s nimi, a křtil.
23 A Jan také křtil v Enon,
blízko Sálim, nebo byly tam vo-
dy mnohé. I přicházeli, a křtili
se.
24 Nebo jetě Jan nebyl vsa-
zen do aláře.
25 Tedy vznikla otázka mezi u-
čedlníky Janovými a idy o o-
čiování.
26 I přili k Janovi a řekli je-
mu: Mistře, ten který byl s tebou
za Jordánem, jemus ty svě-
dectví vydal, aj, on křtí, a vi-
ckni jdou k němu.
27 Odpověděl Jan a řekl: Ne-
mů člověk vzíti ničeho, leč by
jemu dáno bylo s nebe.
28 Vy sami svědkové jste mi,
e jsem pověděl: Nejsem já Kris-
tus, ale e jsem poslán před
ním.
29 Kdo má nevěstu, enich
jest, přítel pak enicha, který
stojí a slyí ho, radostí raduje
se pro hlas enicha. Proto ta
radost má naplněna jest.
30 On musí růsti, já pak men-
iti se.
31 Kdo s hůry přiel, nade
vecky jest; kdo jest z země,
zemský jest, a zemské věci mlu-
ví. Ten, který s nebe přiel, na-
de vecky jest.
32 A co viděl a slyel, to
svědčí, ale svědectví jeho ád-
ný nepřijímá.
33 Kdo přijímá svědectví jeho,
zpečetil to, e Bůh pravdomluv-
ný jest.
34 Nebo ten, kterého Bůh po-
slal, slovo Boí mluví; nebo [je-
mu] ne v míru dává Bůh Ducha.
35 Otec miluje Syna, a vecko
dal v ruku jeho.
36 Kdo věří v Syna, má ivot
věčný; ale kdo jest nevěřící
Synu, neuzří ivota, ale hněv Bo-
í zůstává na něm.
KAPITOLA 4.
A jak poznal Pán, e slyeli fa-
rizeové, e by Jeí více učedlní-
ků činil a křtil ne Jan,
2 (Ačkoli Jeí sám nekřtil, ale
učedlníci jeho,)
3 Opustil Judstvo, a odel opět
do Galilee.
4 Musil pak jíti skrze Samaří.
5 I přiel k městu Samařské-
mu, které slove Sichar, vedlé po-
pluí, které byl dal Jákob Jo-
zefovi, synu svému.
6 Byla pak tu studnice Jákobo-
va. Proto ustav na cestě Jeí,
posadil se tak na studnici. A by-
lo okolo esté hodiny.
7 [I] přila ena z Samaří váiti
vody. Které řekl Jeí: Dej
mi píti.
8 Nebo učedlníci jeho byli ode-
li do města, aby nakoupili po-
krmů.
9 I řekla jemu ena ta Samari-
tánka: Kterak ty, jsa id, ádá
ode mne nápoje od eny Samari-
tánky? (Nebo neobcují idé s
Samaritány.)
10 Odpověděl Jeí a řekl jí:
Kdybys znala ten dar Boí, a kdo
jest ten, který praví tobě: Dej
mi píti, ty bys prosila jeho, a
dal by tobě vody ivé.
11 I dí jemu ena: Pane, ani
má, čím bys naváil, a studnice
jest hluboká. Odkud tedy má tu
vodu ivou?
12 Zdali jsi ty větí neli otec
ná Jákob, který nám dal tuto
studnici, a sám z ní pil, i synové
jeho, i dobytek jeho?
13 Odpověděl Jeí a řekl jí:
Kadý, kdo pije vodu tuto,
ízniti bude opět.
14 Ale kdo by se napil vody
té, kterou já dám jemu, ne-
íznil by na věky, ale voda ta,
kterou já dám jemu, bude v
něm studnicí vody prýtící se k
ivotu věčnému.
15 Řekla jemu ena: Pane, dej
mi té vody, abych neíznila, ani
chodila sem váiti.
16 Řekl jí Jeí: Jdi, zavolej mu-
e svého, a přiď sem.
17 Odpověděla ena a řekla:
Nemám mue. Dí jí Jeí: Dobřes
řekla: Nemám mue.
18 Nebos pět muů měla, a ny-
ní kterého má, není tvůj mu.
To jsi pravdu pověděla.
19 Řekla jemu ena: Pane, vi-
dím, e jsi ty prorok.
20 Otcové nai na této hoře
modlívali se, a vy pravíte, e v
Jeruzalémě jest místo, kde ná-
leí se modliti.
21 Dí jí Jeí: eno, věř mi, e
jde hodina, kdyto ani na této
hoře, ani v Jeruzalémě nebudete
se modliti Otci.
22 Vy se modlíte, a nevíte, če-
mu; my se modlíme, čemu ví-
me, nebo spasení z idů jest.
23 Ale jde hodina, a nyní jest,
kdyto praví modlitebníci modliti
se budou Otci v duchu a v prav-
dě. Nebo takových Otec hledá,
aby se modlili jemu.
24 Bůh duch jest, a ti, kteří
se jemu modlí, v duchu a v prav-
dě musejí se modliti.
25 Dí jemu ena: Vím, e Me-
siá přijde, který slove Kristus.
Ten, kdy přijde, oznámí nám
vecko.
26 Dí jí Jeí: Já jsem, kte-
rý mluvím s tebou.
27 A v tom přili učedlníci je-
ho, i divili se, e by s enou mlu-
vil, a vak ádný neřekl: Nač se
ptá, aneb proč mluví s ní?
28 I nechala tu ena vědra své-
ho, a la do města, a řekla těm
lidem:
29 Poďte, vizte člověka, který
pověděl mi vecko, co jsem koli
činila. Není-li on ale Kristus?
30 Tedy vyli z města, a přili
k němu.
31 Mezi tím pak prosili ho u-
čedlníci, řkouce: Mistře, pojez.
32 A on řekl jim: Já mám po-
krm jísti, kterého vy nevíte.
33 Učedlníci pak mluvili ve-
spolek: Zdali jemu kdo přinesl
jísti?
34 Dí jim Jeí: Můj pokrm
jest, abych činil vůli toho, kte-
rý mne poslal, a dokonal dílo jeho.
35 Vak vy pravíte, e jetě čty-
ři měsícové jsou, a eň přijde.
Aj, pravím vám: Pozdvihněte očí
svých, a patřte na krajiny, e
se ji bělejí ke ni.
36 Kdo pak ne, odplatu béře,
a shromaďuje uitek k ivotu
věčnému, aby i ten, kdo rozsívá,
radoval se spolu, i kdo ne.
37 Nebo v tom pravé jest slovo,
e jiný jest, kdo rozsívá, a ji-
ný, který ne.
38 Já jsem vás poslal íti, o
čem jste vy nepracovali. Jiní
pracovali, a vy jste v jejich práce
veli.
39 Z města pak toho mnozí z
Samaritánů uvěřili v něho, pro
řeč té eny, svědčící: e mi po-
věděl vecko, co jsem činila.
40 A kdy k němu přili Sama-
ritáni, prosili ho, aby s nimi
zůstal. I pobyl tu za dva dni.
41 A mnohem jich více uvěřilo
pro řeč jeho.
42 A eně té řekli: Ji ne pro
tvé vypravování věříme; nebo
sami jsme slyeli, a víme, e ten-
to jest právě spasitel světa, Kris-
tus.
43 Po dvou pak dnech vyel
odtud, a el do Galilee.
44 Nebo sám Jeí byl svědec-
tví vydal, e prorok v vlasti své
v poctivosti není.
45 A kdy přiel do Galilee, při-
jali jej Galilejtí, vecko viděve,
co činil v Jeruzalémě v svátek;
nebo i oni byli přili k svátku.
46 Tedy opět přiel Jeí do
Kány Galilejské, kde učinil byl
z vody víno. I byl jeden králov-
ský sluebník v Kafarnaum, je-
hoto syn nemocen byl.
47 Ten uslyev, e by Jeí při-
el z Judstva do Galilee, el k
němu, a prosil ho, aby sstoupil
a uzdravil syna jeho; nebo počí-
nal umírati.
48 I řekl jemu Jeí: Neuzříte-
li divů a zázraků, neuvěříte.
49 Dí jemu ten královský slu-
ebník: Pane, podi prvé, neli
umře syn můj.
50 Dí jemu Jeí: Jdi, syn
tvůj iv jest. I uvěřil člověk řeči,
kterou mluvil jemu Jeí, a el.
51 Kdy pak on ji el, potkali
se s ním sluebníci jeho a zvěsto-
vali, řkouce: Syn tvůj iv jest.
52 Tedy otázal se jich na hodi-
nu, v kterou by se lépe měl. I
řekli jemu: Včera v hodinu sed-
mou přestala mu zimnice.
53 Tedy poznal otec, e právě
ta hodina [byla], v kterou řekl byl
jemu Jeí: Syn tvůj iv jest. I
uvěřil on i dům jeho vecken.
54 To opět druhý div učinil Je-
í, přied z Judstva do Galilee.
KAPITOLA 5.
Potom byl svátek idovský, i el
Jeí do Jeruzaléma.
2 Byl pak v Jeruzalémě rybník
bravný, který slove idovsky
Bethesda, patero přístřeí maje.
3 Kde leelo mnoství veliké
neduivých, slepých, kulhavých,
suchých, očekávajících hnutí vody.
4 Nebo anděl jistým časem sstu-
poval do rybníka, a kormoutil
vodu. Proto kdo nejprvé sstou-
pil po tom zkormoucení vody,
uzdraven býval, od kterékoli ne-
moci trápen byl.
5 I byl tu člověk jeden, který
osm a třidceti let nemocen byl.
6 Toho uzřev Jeí leícího, a
poznav, e jest ji dávno [nemo-
cen], dí jemu: Chce-li zdráv býti?
7 Odpověděl mu ten nemocný:
Pane, nemám člověka, který by,
kdy se zkormoutí voda, uvrhl
mne do rybníka, ale kdy já jdu,
jiný přede mnou sstupuje.
8 Dí jemu Jeí: Vstaň, vezmi
loe své a choď.
9 A hned zdráv jest učiněn člo-
věk ten, a vzav loe své, i cho-
dil. Byla pak sobota v ten den.
10 Tedy řekli idé tomu uzdra-
venému: Sobota jest, nesluí to-
bě loe nositi.
11 Odpověděl jim: Ten, který
mne uzdravil, on mi řekl: Vezmi
loe své a choď.
12 I otázali se ho: Kdo jest ten
člověk, který tobě řekl: Vezmi
loe své a choď?
13 Ten pak uzdravený nevěděl,
kdo by byl. Nebo Jeí byl po-
odel od zástupu shromáděného
na tom místě.
14 Potom pak nalezl jej Jeí
v chrámě, a řekl jemu: Aj, zdráv
jsi učiněn; nikoli víc nehře, aby
se něco horího nepřihodilo.
15 Odel ten člověk, a pověděl
idům, e by Jeí byl ten, kte-
rý ho zdravého učinil.
16 A proto protivili se idé Je-
íovi, a hledali ho zabiti, e to
učinil v sobotu.
17 Jeí pak odpověděl jim:
Otec můj a dosavad dělá, i
já dělám.
18 Tedy idé jetě víc proto
hledali ho zamordovati, e by
netoliko ruil sobotu, ale e
Otce svého pravil býti Boha, rov-
ného se čině Bohu.
19 I odpověděl Jeí a řekl jim:
Amen, amen pravím vám: Ne-
můe Syn sám od sebe nic činiti,
jediné co vidí, an Otec činí. Ne-
bo cokoli on činí, to i Syn té
podobně činí.
20 Otec zajisté miluje Syna, a
ukazuje mu vecko, co sám činí;
a větí nad to ukáe jemu skutky,
abyste vy se divili.
21 Nebo jako Otec křísí mrtvé
a obivuje, tak i Syn, které chce,
obivuje.
22 Ani zajisté Otec soudí koho,
ale vecken soud dal Synu,
23 Aby vickni ctili Syna, tak
jak Otce ctí. Kdo nectí Syna,
nectí ani Otce, který ho poslal.
24 Amen, amen pravím vám: e
kdo slovo mé slyí, a věří tomu,
který mne poslal, má ivot
věčný, a na soud nepřijde, ale
přeel jest z smrti do ivota.
25 Amen, amen pravím vám: e
přijde hodina, a nyní jest, kdy
mrtví uslyí hlas Syna Boího, a
kteří uslyí, ivi budou.
26 Nebo jako Otec má ivot
sám v sobě, tak dal i Synu, aby
měl ivot v samém sobě.
27 A dal jemu moc i soud či-
niti, nebo Syn člověka jest.
28 Nedivte se tomu; nebo
přijde hodina, v kterou vi-
ckni, kteří v hrobích jsou, uslyí
hlas jeho.
29 A půjdou ti, kteří dobré
věci činili, na vzkříení ivota,
ale ti, kteří zlé věci činili, na
vzkříení soudu.
30 Nemohu já sám od sebe
nic činiti. Jak slyím, tak sou-
dím, a soud můj spravedlivý jest.
Nebo nehledám vůle své, ale
vůle toho, který mne poslal, Ot-
covy.
31 Vydám-li já svědectví sám
o sobě, svědectví mé není pravé.
32 Jiný jest, který svědectví
vydává o mně, a vím, e pravé
jest svědectví, které vydává o
mně.
33 Vy jste byli poslali k Janovi,
a on svědectví vydal pravdě.
34 Ale já nepřijímám svědectví
od člověka, ne toto pravím,
abyste vy spaseni byli.
35 On byl svíce hořící a sví-
tící, vy pak chtěli jste se na čas
poradovati v světle jeho.
36 Ale já mám větí svědectví,
ne Janovo. Nebo skutkové, které
mi dal Otec, abych je vykonal,
ti skutkové, které já činím,
svědčí o mně, e mne Otec po-
slal.
37 A který mne poslal, Otec,
on svědectví vydal o mně, jeho
jste vy hlasu nikdy neslyeli, ani
tváři jeho neviděli.
38 A slova jeho nemáte v sobě
zůstávajícího. Nebo kterého on
poslal, tomu vy nevěříte.
39 Ptejte se na písma; nebo
vy domníváte se v nich věčný i-
vot míti, a ta svědectví vy-
dávají o mně.
40 Ale nechcete přijíti ke mně,
abyste ivot měli.
41 Chvály od lidí nepřijímám.
42 Ale poznal jsem vás, e milo-
vání Boího nemáte v sobě.
43 Já jsem přiel ve jménu Otce
svého, a nepřijímáte mne. Kdyby
jiný přiel ve jménu svém, toho
přijmete.
44 Kterak vy můete věřiti,
chvály jedni od druhých hleda-
jíce, poněvad chvály, která
jest od samého Boha, nehledáte?
45 Nedomnívejte se, bych já na
vás alovati měl před Otcem.
Jesti, kdo by aloval na vás,
Mojí, v něm vy naději máte.
46 Nebo kdybyste věřili Mojí-
ovi, věřili byste i mně; neb on
o mně psal.
47 Ale poněvad jeho písmům
nevěříte, i kterak slovům mým
uvěříte?
KAPITOLA 6.
Potom odel Jeí za moře Gali-
lejské [neb] Tiberiadské.
2 A el za ním zástup veliký;
nebo viděli divy jeho, které či-
nil nad nemocnými.
3 I vel na horu Jeí, a tam se-
děl s učedlníky svými.
4 Byla pak blízko velikanoc,
svátek idovský.
5 Tedy pozdvih očí Jeí, a
viděv, e zástup veliký jde k ně-
mu, dí Filipovi: Kde nakoupíme
chlebů, aby pojedli tito?
6 (Ale to řekl, pokoueje ho;
nebo on věděl, co by měl učiniti.)
7 Odpověděl jemu Filip: Za dvě
stě peněz chlebů nepostačí jim,
aby jeden kadý z nich něco ma-
ličko vzal.
8 Dí jemu jeden z učedlníků je-
ho, Ondřej, bratr imona Petra:
9 Jesti mládenček jeden zde,
který má pět chlebů ječných a
dvě rybičky. Ale co jest to
mezi tak mnohé?
10 I řekl Jeí: Rozkate lidu, a
se usadí. A bylo trávy mnoho na
tom místě. I posadilo se muů
v počtu okolo pěti tisíců.
11 Tedy Jeí vzal ty chleby,
a díky učiniv, rozdával učedlní-
kům, učedlníci pak sedícím; té
podobně z těch rybiček, jak
mnoho chtěli.
12 A kdy byli nasyceni, řekl
učedlníkům svým: Zbeřte ty drob-
ty, kteří zůstali, a nezhynou.
13 I sebrali a naplnili dvanácte
koů drobtů z těch pěti chlebů
ječných, kteří pozůstali po těch,
kteří jedli.
14 Ti pak lidé, uzřeve ten div,
který učinil Jeí, pravili: Tento
jest jistě prorok, který měl
přijíti na svět.
15 Tedy Jeí věda, e by měli
přijíti a chytiti jej, aby ho uči-
nili králem, uel na horu opět
sám jediný.
16 Kdy pak byl večer, sstou-
pili učedlníci jeho k moři.
17 A vstoupive na lodí, plavili
se přes moře do Kafarnaum. A
bylo ji tma, a nepřiel byl Je-
í k nim.
18 Moře pak dutím velikého
větru zdvihalo se.
19 A odplavive se honů jako
pětmecítma neb třidceti, uzřeli Je-
íe, an chodí po moři, a přibli-
uje se k lodí. I báli se.
20 On pak řekl jim: Já jsem,
nebojte se.
21 I vzali ho na lodí ochotně, a
hned lodí přiběhla k zemi, do
které se plavili.
22 Nazejtří zástup, který byl
za mořem, viděv, e jiné lodičky
nebylo, ne ta jedna, na kterou
byli vstoupili učedlníci jeho, a e
Jeí nebyl vel s učedlníky svý-
mi na lodí, ale sami učedlníci je-
ho byli se plavili,
23 (Jiné pak lodí byly připlouly
od Tiberiady k tomu místu blíz-
ko, kde byli jedli chléb, kdy
díky učinil Pán,)
24 Kdy tedy uzřel zástup, e
Jeíe tu není, ani učedlníků je-
ho, vstoupili i oni na lodí, a při-
jeli do Kafarnaum, hledajíce Je-
íe.
25 A naleze ho za mořem, řekli
jemu: Mistře, kdy jsi sem přiel?
26 Odpověděl jim Jeí a řekl:
Amen, amen pravím vám: Hle-
dáte mne, ne proto e jste divy
viděli, ale e jste jedli chleby a
nasyceni jste.
27 Pracujte ne o pokrm, který
hyne, ale o ten pokrm, který
zůstává k ivotu věčnému, který
Syn člověka dá vám. Nebo to-
ho potvrdil Bůh Otec.
28 Tedy řekli jemu: Co budeme
činiti, abychom dělali dílo Boí?
29 Odpověděl Jeí a řekl jim:
Toto jest to dílo Boí, abyste
věřili v toho, kterého on poslal.
30 I řekli jemu: Jaké pak ty
znamení činí, abychom viděli
a věřili tobě? Co dělá?
31 Otcové nai jedli mannu na
pouti, jako psáno jest: Chléb s
nebe dal jim jísti.
32 Tedy řekl jim Jeí: Amen,
amen pravím vám: Ne Mojí dal
vám chléb s nebe, ale Otec můj
vám dává ten chléb s nebe pravý.
33 Nebo chléb Boí ten jest,
který sstupuje s nebe, a dává i-
vot světu.
34 I řekli jemu: Pane, dávej
nám chléb ten vdycky.
35 Jeí pak řekl jim: Já jsem
ten chléb ivota. Kdo přichází
ke mně, nebude nikoli lačněti, a
kdo věří ve mne, nebude ízniti
nikdy.
36 Ale pověděl jsem vám, anobr
viděli jste mne, a nevěříte.
37 Vecko, co mi dává Otec,
ke mně přijde, a toho, kdo
ke mně přijde, nevyvrhu ven.
38 Nebo jsem sstoupil s nebe,
ne abych činil vůli svou, ale
vůli toho, který mne poslal.
39 Tato jest pak vůle toho, kte-
rý mne poslal, Otcova, abych ni-
čeho toho, co mi dal, neztratil,
ale vzkřísil to v nejposlednějí
den.
40 A tato jest vůle toho, kte-
rý mne poslal, aby kadý,
kdo vidí Syna a věří v ně-
ho, měl ivot věčný. A já jej
vzkřísím v den nejposlednějí.
41 I reptali idé na něho, e
řekl: Já jsem chléb ten, který
jsem s nebe sstoupil.
42 A pravili: Zdali tento není
Jeí, syn Jozefův, jeho my otce
i matku známe? Kterak pak dí
tento: S nebe jsem sstoupil?
43 Tedy odpověděl Jeí a řekl
jim: Nerepcete vespolek.
44 ádný nemů přijíti ke mně,
jediné leč Otec můj, který mne
poslal, přitrhl by jej; a já jej
vzkřísím v den nejposlednějí.
45 Psáno jest v prorocích: A
budou vickni učeni od Boha. Pro-
to kadý, kdo slyel od Otce a
naučil se, jde ke mně.
46 Ne e by kdo viděl Otce,
jediné ten, který jest od Boha,
ten viděl Otce.
47 Amen, amen pravím vám:
Kdo věří ve mne, má ivot
věčný.
48 Já jsem ten chléb ivota.
49 Otcové vai jedli mannu na
pouti, a zemřeli.
50 Toto jest chléb ten s nebe
sstupující. Kdo by koli jej jedl,
neumře.
51 Já jsem ten chléb ivý,
který jsem s nebe sstoupil. Bude-
li kdo jísti ten chléb, iv bude
na věky. A chléb, který já dám,
tělo mé jest, které já dám za i-
vot světa.
52 Tedy hádali se idé vespolek,
řkouce: Kterak tento můe nám
dáti tělo jísti?
53 I řekl jim Jeí: Amen, amen
pravím vám: Nebudete-li jísti
těla Syna člověka a píti krve je-
ho, nemáte ivota v sobě.
54 Kdo jí mé tělo a pije mou
krev, má ivot věčný, a já jej
vzkřísím v nejposlednějí den.
55 Nebo tělo mé právě jest po-
krm, a krev má právě jest nápoj.
56 Kdo jí mé tělo a pije mou
krev, ve mně přebývá a já v
něm.
57 Jako mne poslal ten ivý
Otec, a já iv jsem skrze Otce,
tak kdo jí mne, i on iv bude
skrze mne.
58 Toto jest ten chléb, který
s nebe sstoupil. Ne jako otcové
vai jedli mannu, a zemřeli. Kdo
jí chléb tento, iv bude na věky.
59 Toto mluvil v kole, uče v
Kafarnaum.
60 Tedy mnozí z učedlníků je-
ho, slyeve to, řekli: Tvrdá jest
tato řeč. Kdo ji můe slyeti?
61 Ale věda Jeí sám v sobě, e
by proto reptali učedlníci jeho,
řekl jim: To vás uráí?
62 Co pak, kdybyste uzřeli Sy-
na člověka, an vstupuje, kde
prvé byl?
63 Duch jest, který obivuje,
tělo nic neprospívá. Slova, kte-
rá já mluvím vám, Duch jsou a
ivot jsou.
64 Ale jsou někteří z vás, jeto
nevěří. Nebo věděl Jeí od po-
čátku, kdo by byli nevěřící, a
kdo by ho měl zraditi.
65 I pravil: Proto jsem vám
řekl, e ádný nemůe přijíti ke
mně, leč by jemu bylo dáno od
Otce mého.
66 A z toho mnozí z učedlníků
jeho odeli zpět, a nechodili s
ním více.
67 Tedy řekl Jeí ke dvanácti:
Zdali i vy chcete odjíti?
68 I odpověděl jemu imon Petr:
Pane, k komu půjdeme? Slova
věčného ivota má.
69 A my jsme uvěřili, a pozna-
li, e jsi ty Kristus, Syn Boha
ivého.
70 Odpověděl jim Jeí: Vak
jsem já vás dvanácte vyvolil, a
jeden z vás ďábel jest.
71 A to řekl o Jidáovi imona
Ikariotského; nebo ten jej měl
zraditi, byv jeden ze dvanácti.
KAPITOLA 7.
Potom pak chodil Jeí po Ga-
lilei; nebo nechtěl býti v Judstvu,
proto e ho hledali idé zabiti.
2 A byl blízko svátek idov-
ský, stánků.
3 Tedy řekli jemu bratří jeho:
Vyjdi odsud, a jdi do Judstva, a
i učedlníci tvoji vidí skutky tvé,
které činí.
4 Niádný zajisté v skrytě nic
nedělá, kdo chce vidín býti. Pro-
to ty, činí-li takové věci, zjev
se světu.
5 Nebo ani bratří jeho nevě-
řili v něho.
6 I dí jim Jeí: Čas můj jetě
nepřiel, ale čas vá vdycky jest
hotov.
7 Nemůe vás svět nenáviděti,
ale mne nenávidí; nebo já svě-
dectví vydávám o něm, e skut-
kové jeho zlí jsou.
8 Jděte vy k svátku tomuto. Já
jetě nepůjdu k svátku tomuto,
nebo čas můj se jetě nenaplnil.
9 To pak pověděv jim, zůstal v
Galilei.
10 A kdy odeli batří jeho,
tehdy i on el k svátku, ne zjev-
ně, ale jako ukrytě.
11 idé pak hledali ho v svá-
tek, a pravili: Kde jest onen?
12 A mnoho řečí bylo o něm
v zástupu. Nebo někteří pravili,
e dobrý jest, a jiní pravili:
Není, ale svodí zástup.
13 ádný vak o něm nemluvil
zjevně pro bázeň idů.
14 Kdy pak ji polovici svátku
se vykonalo, vstoupil Jeí do
chrámu, a učil.
15 I divili se idé, řkouce:
Kterak tento písmo umí, neučiv
se?
16 Odpověděl jim Jeí a řekl:
Mé učení není mé, ale toho,
který mne poslal.
17 Bude-li kdo chtíti vůli jeho
činiti, ten bude uměti rozeznati,
jest-li to učení z Boha, čili mlu-
vím já sám od sebe.
18 Kdo sám od sebe mluví,
chvály své vlastní hledá, ale kdo
hledá chvály toho, který ho po-
slal, ten pravdomluvný jest, a
nepravosti v něm není.
19 Vak Mojí dal vám zákon,
a ádný z vás neplní zákona.
Proč mne hledáte zamordo-
vati?
20 Odpověděl zástup a řekl:
Ďábelství má. Kdo tě hledá za-
mordovati?
21 Odpověděl Jeí a řekl jim:
Jeden skutek učinil jsem, a vi-
ckni se tomu divíte.
22 Vak Mojí vydal vám ob-
řízku, (ne e by z Mojíe byla,
ale z otců,) a v sobotu obřezujete
člověka.
23 Poněvad člověk obřízku při-
jímá v sobotu, aby nebyl ruen
zákon Mojíův, [proč] se na mne
hněváte, e jsem celého člověka
uzdravil v sobotu?
24 Nesuďte podlé osoby, ale
spravedlivý soud suďte.
25 Tedy někteří z Jeruzalém-
ských pravili: Zdali toto není
ten, kterého hledají zabiti?
26 A aj, svobodně mluví, a nic
mu neříkají. Zdali ji právě po-
znali kníata, e tento jest právě
Kristus?
27 Ale o tomto víme, odkud
jest, Kristus pak kdy přijde, ád-
ný nebude věděti, odkud by byl.
28 I volal Jeí v chrámě, uče a
řka: I mne znáte, i odkud jsem,
víte. A nepřiel jsem sám od se-
be, ale jesti pravdomluvný ten,
který mne poslal, jeho vy ne-
znáte.
29 Ale já znám jej, nebo od
něho jsem, a on mne poslal.
30 I hledali ho jíti, ale ád-
ný nevztáhl ruky na něho, nebo
jetě byla nepřila hodina
jeho.
31 Z zástupu pak mnozí uvě-
řili v něho, a pravili: Kristus kdy
přijde, zdali více divů činiti bude
nad ty, které tento činí?
32 Slyeli pak farizeové zástup,
an o něm takové věci rozmlouvá,
i poslali farizeové a přední kně-
í sluebníky, aby jej jali.
33 Tedy řekl jim: Jetě ma-
ličký čas jsem s vámi, potom
odejdu k tomu, který mne po-
slal.
34 Hledati mne budete, ale
nenaleznete, a kde já budu, vy
nemůte přijíti.
35 I řekli idé k sobě vespolek:
Kam tento půjde, e my ho ne-
nalezneme? Zdali v rozptýlení po-
hanů půjde, a bude učiti pohany?
36 Jaká jest to řeč, kterou
promluvil: Hledati mne budete,
ale nenaleznete, a kde já budu,
vy nemůete přijíti?
37 V poslední pak den ten ve-
liký svátku toho, stál Jeí a vo-
lal, řka: ízní-li kdo, poď ke
mně, a napí se.
38 Kdo věří ve mne, jako dí
písmo, řeky z břicha jeho po-
plynou vody ivé.
39 (A to řekl o Duchu, kte-
rého měli přijíti věřící v něho;
nebo jetě nebyl [dán] Duch sva-
tý, proto e jetě Jeí nebyl osla-
ven.)
40 Tedy mnozí z zástupu usly-
eve tu řeč, pravili: Tento jest
právě prorok ten.
41 Jiní pravili: Tento jest Kris-
tus. Ale někteří pravili: Zdali
z Galilee přijde Kristus?
42 Zda nepraví písmo, e z
semene Davidova a z Betlé-
ma městečka, kde býval David,
přijíti má Kristus?
43 A tak různice v zástupu
stala se pro něj.
44 Někteří pak z nich chtěli ho
jíti, ale ádný nevztáhl ruky na
něj.
45 Tedy přili sluebníci k před-
ním kněím a k farizeům, kteří
řekli jim: Proč jste ho nepřivedli?
46 Odpověděli ti sluebníci: Ni-
kdy tak člověk nemluvil, jako ten-
to člověk.
47 I odpověděli jim farizeové:
Zdali i vy jste svedeni?
48 Zdali kdo z kníat uvěřil v
něho aneb z farizeů?
49 Ne zástup ten, který ne-
zná zákona. Zlořečení jsou.
50 [I] dí jim Nikodém, ten kte-
rý byl přiel k němu v noci, byv
jeden z nich:
51 Zdali zákon ná soudí člo-
věka, leč prvé uslyí od něho a
zví, co by činil?
52 Odpověděli a řekli jemu: Nejsi-
li i ty Galilejský? Ptej se a
viz, e prorok z Galilee nepo-
vstal.
53 I el jeden kadý do domu
svého.
KAPITOLA 8.
Jeí pak odel na horu Olivet-
skou.
2 Potom na úsvitě zase přiel
do chrámu, a vecken lid sel se
k němu. I posadiv se, učil je.
3 I přivedli k němu zákonníci a
farizeové enu v cizolostvu po-
padenou, a postavive ji v pro-
středku,
4 Řekli jemu: Mistře, tato ena
jest postiena při skutku, kdy
cizoloila.
5 A v zákoně Mojí přikázal
nám takové kamenovati. Ty pak
co praví?
6 A to řekli, pokouejíce ho,
aby jej mohli obalovati. Jeí
pak skloniv se dolů, prstem psal
na zemi.
7 A kdy se nepřestávali otazo-
vati jeho, zdvihl se a řekl jim:
Kdo jest z vás bez hříchu, nej-
prv hoď na ni kamenem.
8 A opět schýliv se, psal na
zemi.
9 A oni uslyeve to, a v svědo-
mích svých obvinění byve, jeden
po druhém odcházeli, počave od
starích a do posledních. [I] zůstal
tu Jeí sám, a ta ena u prostřed
stojeci.
10 A pozdvih se Jeí, a ádné-
ho neviděv, ne tu enu, řekl jí:
eno, kde jsou ti, kteří na tebe
alovali? ádný-li tě neodsoudil?
11 Která řekla: ádný, Pane. I
řekl jí Jeí: Ani já tebe odsu-
zuji. Jdi a nehře více.
12 Tedy Jeí opět jim mluvil,
řka: Já jsem světlo světa. Kdo
mne následuje, nebude choditi v
temnostech, ale bude míti světlo
ivota.
13 I řekli jemu farizeové: Ty
sám o sobě svědectví vydává,
svědectví tvé není pravé.
14 Odpověděl Jeí a řekl jim:
Ačkoli já svědectví vydávám
sám o sobě, pravé jest svědectví
mé; nebo vím, odkud jsem přiel,
a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud
jsem přiel, aneb kam jdu.
15 Vy podlé těla soudíte, já ne-
soudím ádného.
16 A bych pak i já soudil, soud
můj jest pravý; nebo nejsem
sám, ale jsem já a ten, který mne
poslal, Otec.
17 A v zákoně vaem psáno
jest: e dvou člověků svědectví
pravé jest.
18 Já svědectví vydávám sám
o sobě, a svědectví vydává o mně
ten, který mne poslal, Otec.
19 Tedy řekli jemu: Kde jest
ten tvůj otec? Odpověděl Jeí:
Ani mne znáte, ani Otce mého.
Kdybyste mne znali, i Otce mé-
ho znali byste.
20 Tato slova mluvil Jeí u
pokladnice, uče v chrámě, a ád-
ný ho nejal, nebo jetě byla
nepřila hodina jeho.
21 I řekl jim opět Jeí: Já jdu,
a hledati budete mne, a v hří-
chu svém zemřete. Kam já jdu, vy
nemůete přijíti.
22 I pravili idé: Zdali se sám
zabije, e praví: Kam já jdu, vy
nemůete přijíti?
23 I řekl jim: Vy z důlu jste,
já s hůry jsem. Vy jste z tohoto
světa, já nejsem z světa tohoto.
24 Proto jsem řekl vám: e
zemřetev hříích svých. Nebo
jestlie nebudete věřiti, e já
jsem, zemřete v hříích svých.
25 I řekli jemu: Kdo jsi ty? I
řekl jim Jeí: To, co z počát-
ku pravím vám.
26 Mnoho mám o vás mluviti a
souditi, ale ten, který mne po-
slal, pravdomluvný jest, a já,
co jsem slyel od něho, to mlu-
vím na světě.
27 [Ale] neporozuměli, e by o
Otci pravil jim.
28 Proto řekl jim Jeí: Kdy
povýíte Syna člověka, tehdy po-
znáte, e já jsem. A sám od sebe
nic nečiním, ale jak mne naučil
Otec můj, tak mluvím.
29 A ten, který mne poslal,
se mnou jest. Neopustil mne sa-
mého Otec; nebo co jest jemu
libého, to já činím vdycky.
30 Ty věci kdy mluvil, mnozí
uvěřili v něho.
31 Tedy řekl Jeí těm idům,
kteří uvěřili jemu: Jestlie vy
zůstanete v řeči mé, právě u-
čedlníci moji budete.
32 A poznáte pravdu, a prav-
da vás vysvobodí.
33 [I] odpověděli jemu: Símě Ab-
rahamovo jsme, a ádnému jsme
neslouili nikdy. I kterak ty dí:
e svobodní budete?
34 Odpověděl jim Jeí: Amen,
amen pravím vám: e kadý,
kdo činí hřích, sluebník jest
hřícha.
35 A sluebník nezůstává v do-
mě na věky; Syn zůstává na věky.
36 Proto jestlie vás Syn vy-
svobodí, právě svobodní budete.
37 Vím, e jste símě Abrahamo-
vo, ale hledáte mne zabiti; nebo
řeč má nemá místa u vás.
38 Já, co jsem viděl u Otce
svého, mluvím; i vy tedy, co jste
viděli u otce svého, činíte.
39 Odpověděli a řekli jemu: O-
tec ná jest Abraham. Dí jim
Jeí: Kdybyste synové Abraha-
movi byli, činili byste skutky
Abrahamovy.
40 Ale nyní hledáte mne zabiti,
člověka toho, který jsem pravdu
mluvil vám, kterou jsem slyel
od Boha. Toho Abraham nečinil.
41 Vy činíte skutky otce svého.
I řekli jemu: My z smilstva ne-
jsme zplozeni, jednoho Otce má-
me, Boha.
42 Tedy řekl jim Jeí: By Bůh
Otec vá byl, milovali byste
mne. Nebo já jsem z Boha poel,
a přiel jsem; ani jsem sám od
sebe přiel, ale on mne poslal.
43 Proč mluvení mého nechá-
páte? Proto e slyeti nemůete
řeči mé.
44 Vy z otce ďábla jste, a á-
dosti otce svého chcete činiti. On
byl vraedlník od počátku, a v
pravdě nestál; nebo pravdy v
něm není. Kdy mluví le, z své-
ho vlastního mluví; nebo lhář
jest a otec li.
45 Já pak e pravdu pravím,
nevěříte mi.
46 Kdo z vás uviní mne z hří-
chu? A poněvad pravdu pravím,
proč vy mi nevěříte?
47 Kdo z Boha jest, slova Bo-
í slyí; proto vy neslyíte, e
z Boha nejste.
48 Tedy odpověděli idé a řekli
jemu: Zdali my dobře nepravíme,
e jsi ty Samaritán, a ďábelství
má?
49 Odpověděl Jeí: Já ďábel-
ství nemám, ale ctím Otce své-
ho; ne vy jste mne neuctili.
50 Já pak nehledám chvály
své; jesti, kdo hledá a soudí.
51 Amen, amen pravím, vám:
Bude-li kdo zachovávati slovo
mé, smrti neuzří na věky.
52 Tedy řekli mu idé: Nyní
jsme poznali, e ďábelství má.
Abraham umřel i proroci, a ty
praví: Bude-li kdo zachovávati
řeč mou, smrti neokusí na věky.
53 Zdali jsi ty větí otce nae-
ho Abrahama, který umřel? I
proroci zemřeli. Kým ty se činí?
54 Odpověděl Jeí: Chválím-li
já se sám, chvála má nic není.
Jesti Otec můj, který mne chvá-
lí, o něm vy pravíte, e Bůh vá
jest.
55 Ale nepoznali jste ho, já pak
jej znám. A kdybych řekl, e ho
neznám, byl bych podobný vám,
lhář. Ale znám jej, a řeč jeho za-
chovávám.
56 Abraham, otec vá, veselil
se, aby viděl den můj, i viděl, a
radoval se.
57 Tedy řekli jemu idé: Pade-
sáti let jetě nemá, a Abrahama
jsi viděl?
58 Řekl jim Jeí: Amen, amen
pravím vám: Prvé neli Ab-
raham byl, já jsem.
59 I zchápali kamení, aby há-
zeli na něj. Jeí pak skryl se,
a proed skrze ně, vyel z chrá-
mu, a tak odel.
KAPITOLA 9.
A pomíjeje, uzřel člověka sle-
pého od narození.
2 I otázali se ho učedlníci jeho,
řkouce: Mistře, kdo zhřeil, tento-
li, čili rodičové jeho, e se slepý
narodil?
3 Odpověděl Jeí: Ani tento
zhřeil, ani rodičové jeho, ale
aby zjeveni byli skutkové Boí na
něm.
4 Já musím dělati dílo toho,
který mne poslal, dokud den
jest. Přichází noc, kdy ádný
nebude moci dělati.
5 Dokud jsem na světě, světlo
jsem světa.
6 To pověděv, plinul na zemi,
a učinil bláto z sliny, i pomazal
tím blátem oči slepého.
7 A řekl jemu: Jdi, umej se
v rybníku Siloe, co se vykládá:
Poslaný. A on el a umyl se, i
přiel, vida.
8 Sousedé pak a ti, kteří jej
prvé vídali slepého, řekli: Není-
li toto ten, který sedával a
ebrával?
9 Jiní pravili, e ten jest, a
jiní, e jest podoben k němu. Ale
on pravil: Já jsem.
10 Tedy řekli jemu: Kterak jsou
otevříny oči tvé?
11 On odpověděl a řekl: Člověk
ten, který slove Jeí, bláto uči-
nil, a pomazal očí mých, a řekl
mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej
se. I oded a umyv se, prohlédl
jsem.
12 I řekli jemu: Kde jest ten?
Řekl: Nevím.
13 [Tedy] přivedli toho, který
někdy byl slepý, k farizeům.
14 Byla pak sobota, kdy Jeí
učinil bláto, a otevřel oči jeho.
15 I otázali se ho opět i fari-
zeové, kterak by prozřel. On pak
řekl jim: Bláto poloil na oči mé,
a umyl jsem se, i vidím.
16 Tedy někteří z farizeů řekli:
Ten člověk není z Boha, nebo
neostříhá soboty. Jiní pravili:
Kterak můe člověk hříný takové
divy činiti? I byla různice mezi
nimi.
17 Řekli opět slepému: Co ty o
něm praví, poněvad otevřel oči
tvé? A on řekl: e prorok jest.
18 I nevěřili idé o něm, by
slepý býval a prozřel, a povolali
rodičů toho, který byl prozřel.
19 A otázali se jich, řkouce:
Jest-li tento syn vá, o kterém
vy pravíte, e by se slepý narodil?
Kterak pak nyní vidí?
20 Odpověděli jim rodičové jeho
a řekli: Víme, e tento jest syn
ná, a e se slepý narodil.
21 Ale kterak nyní vidí, ne-
víme; aneb kdo otevřel oči jeho,
my nevíme. Má léta, ptejte se
ho, on sám za sebe mluviti bude.
22 Tak mluvili rodičové jeho,
e se báli idů; nebo ji tak
byli uloili idé, aby, kdo by ho
koli vyznal Kristem, vyobcován
byl ze koly.
23 Proto řekli rodičové jeho:
Má léta, ptejte se jeho.
24 Tedy zavolali po druhé člo-
věka toho, který býval slepý, a
řekli jemu: Vzdej chválu Bohu.
My víme, e člověk ten hříník
jest.
25 I odpověděl on a řekl: Jest-li
hříník, nevím, ne to vím, e
byv slepý, nyní vidím.
26 I řekli jemu opět: Co uči-
nil? Kterak otevřel oči tvé?
27 Odpověděl jim: Ji jsem vám
pověděl, a neslyeli jste? Co o-
pět chcete slyeti? Zdali i vy
chcete učedlníci jeho býti?
28 I zlořečili jemu a řekli: Ty
jsi učedlník jeho, ale my jsme
Mojíovi učedlníci.
29 My víme, e Mojíovi mlu-
vil Bůh, tento pak nevíme, od-
kud jest.
30 Odpověděl ten člověk a řekl
jim: To jest jistě divná věc, e
vy nevíte, odkud jest, a otevřel
oči mé.
31 Víme pak, e Bůh hříníků
neslyí, ale kdo by ctitel Boí byl,
a vůli jeho činil, toho slyí.
32 Od věků není slýcháno, aby
kdo otevřel oči slepého naroze-
ného.
33 By tento nebyl od Boha,
nemohl by nic učiniti.
34 Odpověděli a řekli jemu: Ty
jsi vecken se v hříích narodil,
a ty nás učí? I vyhnali jej ven.
35 Uslyel pak Jeí, e jej vy-
hnali ven. A kdy jej nalezl, řekl
jemu: Věří-li ty v Syna Boího?
36 Odpověděl on a řekl: I kdo
jest, Pane, abych věřil v něho?
37 I řekl jemu Jeí: I viděl jsi
ho, a který mluví s tebou, on
jest.
38 A on řekl: Věřím, Pane, a
klaněl se jemu.
39 I řekl jemu Jeí: Na soud
přiel jsem já na tento svět, aby
ti, kteří nevidí, viděli, a ti, kte-
ří vidí, aby slepí byli.
40 I uslyeli to někteří z fari-
zeů, kteří s ním byli, a řekli je-
mu: Zdali i my slepí jsme?
41 Řekl jim Jeí: Byste slepí
byli, hříchu byste neměli; ale
nyní pravíte: Vidíme, proto hřích
vá zůstává.
KAPITOLA 10.
Amen, amen pravím vám: Kdo
nevchází dveřmi do ovčince
ovcí, ale vchází jinudy, ten
zloděj jest a lotr.
2 Ale kdo vchází dveřmi,
pastýř jest ovcí.
3 Tomu vrátný otvírá, a ovce
hlas jeho slyí, a on svých vlast-
ních ovec ze jména povolává, a
vyvodí je.
4 A jak ovce své vlastní vy-
pustí, před nimi jde, a ovce jdou
za ním; nebo znají hlas jeho.
5 Cizího pak nikoli následovati
nebudou, ale utekou od něho; ne-
bo neznají hlasu cizích.
6 To podobenství pověděl jim
Jeí, ale oni nevěděli, co by to
bylo, co jim mluvil.
7 Tedy opět řekl jim Jeí: A-
men, amen pravím vám: e já
jsem dvéře ovcí.
8 Vickni, kolik jich koli přede
mnou přilo, zloději jsou a lotři,
ale neslyely jich ovce.
9 Já jsem dvéře. Skrze mne
vel-li by kdo, spasen bude, a
vejde i vyjde, a pastvu nalezne.
10 Zloděj nepřichází, ne aby
kradl a mordoval a hubil; já jsem
přiel, aby ivot měly, a hojně
měly.
11 Já jsem ten pastýř dobrý.
Dobrý pastýř dui svou pokládá
za ovce.
12 Ale nájemník a ten, který
není pastýř, jeho nejsou ovce
vlastní, vida vlka, an jde, i o-
poutí ovce i utíká, a vlk lapá a
rozhání ovce.
13 Nájemník pak utíká; nebo
nájemník jest, a nemá péče o ovce.
14 Já jsem ten dobrý pastýř,
a znám své, a znají mne mé.
15 Jako mne zná Otec, a já
znám Otce, a dui svou poklá-
dám za ovce.
16 A mám [i] jiné ovce, kte-
ré nejsou z tohoto ovčince. I ty
musím přivesti; nebo hlas můj
slyeti budou. A bude jeden
ovčinec a jeden pastýř.
17 Proto mne Otec miluje, e
já pokládám dui svou, abych
ji zase vzal.
18 Niádný jí nebéře ode mne,
ale já pokládám ji sám od sebe.
Mám moc poloiti ji, a mám
moc zase vzíti ji. To přikázaní
vzal jsem od Otce svého.
19 Tedy stala se opět různice
mezi idy pro ty řeči.
20 A pravili mnozí z nich: Ďá-
belství má a blázní. Co ho po-
sloucháte?
21 Jiní pravili: Tato slova ne-
jsou ďábelství majícího. Zdali
ďábelství můe slepých oči otví-
rati?
22 Bylo pak posvícení v Jeruza-
lémě, a zima byla.
23 I procházel se Jeí v chrá-
mě po síňci alomounově.
24 Tedy obstoupili jej idé, a
řekli jemu: Dokud dui nai dr-
í: Jestlie jsi ty Kristus, pověz
nám zjevně.
25 Odpověděl jim Jeí: Pověděl
jsem vám, a nevěříte. Skutkové,
které já činím ve jménu Otce
svého, ti svědectví vydávají
o mně.
26 Ale vy nevěříte, nebo nejste
z ovcí mých, jako jsem vám po-
věděl.
27 Ovce mé hlas můj slyí, a
já je znám, a následují mne.
28 A já ivot věčný dávám jim,
a nezahynou na věky, ani jich
kdo vytrhne z ruky mé.
29 Otec můj, který mi [je] dal,
větí jest nade vecky, a ád-
ný jich nemůe vytrhnouti z ru-
ky Otce mého.
30 Já a Otec jedno jsme.
31 Tedy zchápali opět kamení
idé, aby jej kamenovali.
32 Odpověděl jim Jeí: Mnohé
dobré skutky ukázal jsem vám od
Otce svého. Pro který z těch
skutků kamenujete mne?
33 Odpověděli jemu idé, řkou-
ce: Pro dobrý skutek tebe neka-
menujeme, ale pro rouhání, toti
e ty, člověk jsa, dělá se Bohem.
34 Odpověděl jim Jeí: Vak
psáno jest v zákoně vaem: Já
jsem řekl: Bohové jste.
35 Poněvad ty nazval bohy, k
nim řeč Boí stala se, a nemůe
zrueno býti písmo,
36 [Mně pak], kterého posvětil
Otec a poslal na svět, vy pravíte:
Rouhá se, e jsem řekl: Syn
Boí jsem?
37 Nečiním-li skutků Otce
svého nevěřte mi.
38 Pakli činím, byste pak mně
nevěřili, skutkům věřte, abyste
poznali a věřili, e Otec ve mně
jest, a já v něm.
39 Tedy opět hledali ho jíti,
ale vyel z rukou jejich.
40 I odel opět za Jordán na
to místo, kde nejprvé Jan křtil,
a pozůstal tam.
41 I přili k němu mnozí, a
pravili: Jan zajisté ádného divu
neučinil, ale vecko, cokoli
mluvil Jan o tomto, pravé bylo.
42 A mnozí tam uvěřili v něho.
KAPITOLA 11.
Byl pak nemocen nějaký Lazar
z Betany, z městečka Marie a
Marty, sestry její.
2 A to byla ta Maria, která
pomazala Pána mastí, a vytřela
nohy jeho vlasy svými, její bratr
Lazar byl nemocen.
3 Tedy poslaly k němu ty ses-
try, řkouce: Pane, aj, ten, kte-
rého miluje, nemocen jest.
4 A uslyav to Jeí, řekl: Ne-
moc ta není k smrti, ale pro slá-
vu Boí, aby oslaven byl Syn
Boí skrze ni.
5 Miloval pak Jeí Martu i
sestru její i Lazara.
6 A jak uslyel, e by nemo-
cen byl,tedy pozůstal za dva dni
na tom místě, kde byl.
7 Potom pak dí učedlníkům:
Poďme zase do Judstva.
8 Řekli jemu učedlníci: Mistře,
nyní hledali tě idé kameno-
vati, a zase tam chce jíti?
9 Odpověděl Jeí: Zdali není
dvanácte hodin za den? Chodí-li
kdo ve dne, neurazí se; nebo
světlo tohoto světa vidí.
10 Pakli by kdo chodil v no-
ci, urazí se; nebo světla není v
něm.
11 To pověděl, a potom dí jim:
Lazar, přítel ná, spí, ale jdu,
abych jej ze sna probudil.
12 I řekli učedlníci jeho: Pane,
spí-li, zdráv bude.
13 Ale Jeí řekl o smrti jeho,
oni pak domnívali se, e by o
spání sna mluvil.
14 Tedy řekl jim Jeí zjevně:
Lazar umřel.
15 A raduji se pro vás, e jsem
tam nebyl, abyste věřili. Ale poď-
me k němu.
16 I řekl Tomá, který slove
Didymus, spoluučedlníkům: Poď-
me i my, abychom zemřeli s ním.
17 Přiel tedy Jeí, a nalezl ho
ji čtyři dni v hrobě pochovaného.
18 Byla pak Betany blízko od
Jeruzaléma, okolo honů patnácte.
19 Mnozí pak z idů byli přili
k Martě a Marii, aby je těili pro
bratra jejich.
20 Tedy Marta, jak uslyela, e
Jeí jde, vyla proti němu, ale
Maria doma seděla.
21 I řekla Marta Jeíovi: Pa-
ne, kdybys ty byl zde, bratr můj
byl by neumřel.
22 Ale i nyní vím, e cokoli
poádal bys od Boha, dá tobě
Bůh.
23 Dí jí Jeí: Vstane bratr tvůj.
24 Řekla jemu Marta: Vím, e
vstane při vzkříení v den nej-
poslednějí.
25 Řekl jí Jeí: Já jsem vzkří-
ení i ivot. Kdo věří ve mne,
by pak i umřel, iv bude.
26 A kadý, kdo jest iv, a
věří ve mne, neumře na věky.
Věří-li tomu?
27 Řekla jemu: Ovem, Pane,
já jsem uvěřila, e jsi ty Kris-
tus, Syn Boí, který měl přijíti
na svět.
28 A kdy to pověděla, odela a
zavolala tajně Marie, sestrý své,
řkuci: Mistr zde jest, a volá tebe.
29 Ona jak uslyela, vstala
rychle, a la k němu.
30 Jetě pak byl Jeí nepřiel
do městečka, ale byl na tom
místě, kde vyla byla proti
němu Marta.
31 Tedy idé, kteří s ní byli v
domě, a těili ji, viděve Marii,
e rychle vstala a vyla, li za
ní, řkouce: Jde k hrobu, aby tam
plakala.
32 Ale Maria, kdy tam přila,
kde byl Jeí, uzřevi jej, padla
k nohám jeho, řkuci jemu: Pa-
ne, bys ty byl zde, bratr můj byl
by neumřel.
33 Jeí pak jak uzřel, ana
pláče, i idy, kteří byli s ní
přili, ani plačí, zastonal du-
chem, a zkormoutil se.
34 A řekl: Kde jste jej polo-
ili? Řkou jemu: Pane, poď a
pohleď.
35 I zaplakal Jeí.
36 Tedy řekli idé: Aj, kterak
ho miloval!
37 Někteří pak z nich řekli: Ne-
mohl-li tento, který otevřel
oči slepého, učiniti, aby tento ne-
umřel?
38 Jeí pak opět zastonav sám
v sobě, přiel k hrobu. Byla pak
jeskyně, a kámen byl svrchu
poloen na ni.
39 Dí Jeí: Zdvihněte kámen.
Řekla jemu Marta, sestra toho
mrtvého: Pane, ji smrdí; nebo
čtyři dni v hrobě jest.
40 Dí jí Jeí: Vak jsem řekl,
e bude-li věřiti, uzří slávu Boí.
41 Tedy zdvihli kámen, kde
byl ten mrtvý pochován. Jeí pak
pozdvihl zhůru očí a řekl: Otče,
děkuji tobě, e jsi mne slyel.
42 Já zajisté vím, e mne vdy-
cky slyí, ale pro zástup, kte-
rý okolo stojí, řekl jsem, aby
věřili, e jsi ty mne poslal.
43 A to pověděv, zavolal hla-
sem velikým: Lazaře, poď ven.
44 I vyel ten, který byl umřel,
maje svázané ruce i nohy rou-
chami, a tvář jeho atem byla
obvinuta. Řekl jim Jeí: Rozvě-
te jej, a nechte, a odejde.
45 Tedy mnozí z idů, kteří
byli přili k Marii, viděve, co
učinil Jeí, uvěřili v něho.
46 Někteří pak z nich odeli k
farizeům, a pověděli jim, co uči-
nil Jeí.
47 I seli se přední kněí a
farizeové v radu, a pravili: Co
činíme? Nebo tento člověk divy
mnohé činí.
48 Necháme-li ho tak, vickni
uvěří v něho, i přijdou Římané,
a odejmou místo nae i lid.
49 Jeden pak z nich, Kaifá,
nejvyím knězem byv toho lé-
ta, řekl jim: Vy nic nevíte,
50 Ani přemylujete, e jest
uitečné nám, aby jeden člověk
umřel za lid, a ne, aby vecken
tento národ zahynul.
51 Toho pak neřekl sám od se-
be, ale nejvyím knězem byv
léta toho, prorokoval, e měl Je-
í umříti za tento národ,
52 A netoliko za tento národ,
ale také, aby syny Boí rozptýle-
né shromádil v jedno.
53 Proto od toho dne radu
společně dreli, aby jej zabili.
54 Jeí pak ji nechodil zjev-
ně mezi idy, ale odel odtud do
krajiny blízko poutě, do města,
které slove Efraim, a tu bydlil
s učedlníky svými.
55 Byla pak blízko velikanoc i-
dovská. I li mnozí do Jeruzalé-
ma z krajiny té před velikonocí,
aby se očistili.
56 I hledali Jeíe, a rozmlou-
vali vespolek, v chrámě stojíce:
Co se vám zdá, e nepřiel k
svátku?
57 Vydali pak byli přední kně-
í a farizeové mandát, jestlie
by kdo zvěděl, kde by byl, aby
pověděl, aby jej jali.
KAPITOLA 12.
Tedy Jeí estý den před veli-
konocí přiel do Betany, kde byl
Lazar ten, který byl umřel, je-
ho vzkřísil z mrtvých.
2 I připravili jemu tu večeři, a
Marta posluhovala, Lazar pak byl
jeden z stolících s ním.
3 Maria pak vzavi libru masti
drahé z nardu výborného, poma-
zala noh Jeíových, a vytřela
vlasy svými nohy jeho. I naplněn
jest dům vůní té masti.
4 Tedy řekl jeden z učedlníků
jeho, Jidá imona Ikariotské-
ho, který jej měl zraditi.
5 Proč tato mast není prodána
za tři sta peněz, a není dáno
chudým?
6 To pak řekl, ne e by měl
péči o chudé, ale e zloděj byl,
a měec měl, a to, co [do něho]
kladeno bylo, nosil.
7 Tedy řekl Jeí: Nech jí, ke
dni pohřbu mého zachovala to.
8 Nebo chudé vdycky máte
s sebou, ale mne ne vdycky míti
budete.
9 Zvěděl pak zástup veliký z
idů, e by tu byl. I přili, ne
pro Jeíe toliko, ale také aby
Lazara viděli, kterého byl
vzkřísil z mrtvých.
10 Radili se pak přední kněí,
aby i Lazara zamordovali.
11 Nebo mnozí z idů odcházeli
pro něho, a uvěřili v Jeíe.
12 Nazejtří mnohý zástup, kte-
rý byl přiel k svátku, kdy u-
slyeli, e Jeí jde do Jeruza-
léma,
13 Nabrali ratolestí palmo-
vých, a vyli proti němu, a vola-
li: Hosanna, poehnaný, který
se béře ve jménu Páně, král Iz-
raelský.
14 I dostav Jeí oslátka, vsedl
na ně, jako psáno jest:
15 Neboj se, dcero Sionská, aj,
král tvůj béře se, na oslátku
sedě.
16 Tomu pak nesrozuměli učedl-
níci jeho sprvu, ale kdy oslaven
byl Jeí, tedy se rozpomenuli,
e to psáno bylo o něm, a e je-
mu to učinili.
17 Vydával pak svědectví zá-
stup, který byl s ním, e Lazara
povolal z hrobu, a vzkřísil jej z
mrtvých.
18 Proto i v cestu vyel jemu
zástup, kdy slyeli, e by ten
div učinil.
19 Tedy farizeové pravili mezi
sebou: Vidíte-li, e nic neprospí-
váte? Aj, svět postoupil po něm.
20 Byli pak někteří Řekové z
těch, kteří přicházívali, aby se
modlili v svátek.
21 Ti tedy přistoupili k Filipovi,
který byl od Betsaidy Galilej-
ské, a prosili ho, řkouce: Pane,
chtěli bychom Jeíe viděti.
22 Přiel Filip a pověděl Ondře-
jovi, Ondřej pak zase a Filip po-
věděli Jeíovi.
23 A Jeí odpověděl jim, řka:
Přila hodina, aby oslaven byl
Syn člověka.
24 Amen, amen pravím vám:
Zrno peničné padna v zemi,
neumře-li, ono samo zůstane, a
pakli umře, mnohý uitek při-
nese.
25 Kdo miluje dui svou,
ztratí ji; a kdo nenávidí due
své na tomto světě, k ivotu věč-
nému ostříhá jí.
26 Slouí-li mi kdo, následuj
mne; a kde jsem já, tu i můj
sluebník bude. A bude-li mi
kdo slouiti, poctí ho Otec.
27 Nyní due má zkormouce-
na jest, a co dím? Otče, vysvo-
boď mne z této hodiny. Ale proto
jsem přiel k hodině této.
28 Otče, oslavi jméno své. Te-
dy přiel hlas s nebe: I oslavil
jsem, i jetě oslavím.
29 Ten pak zástup, který tu
stál a slyel, pravil: Zahřmělo.
Jiní pravili: Anděl k němu mluvil.
30 Odpověděl Jeí a řekl: Ne
pro mne hlas tento se stal, ale
pro vás.
31 Nyní jest soud světa to-
hoto, nyní kníe světa tohoto
vyvreno bude ven.
32 A já budu-li povýen od
země, vecky potáhnu k sobě.
33 (To pak pověděl, znamena-
je, kterou by smrtí měl umříti.)
34 Odpověděl jemu zástup: My
jsme slýchali z zákona, e Kris-
tus zůstává na věky, a kterak ty
praví, e musí býti povýen Syn
člověka? Kdo jest to Syn člověka?
35 Tedy řekl jim Jeí: Jetě
na malý čas světlo s vámi jest.
Choďte, dokud světlo máte, a
vás tma nezachvátí; nebo kdo
chodí ve tmách, neví, kam jde.
36 Dokud světlo máte, věřte v
světlo, abyste synové světla byli.
Toto pověděl Jeí, a oded, skryl
se před nimi.
37 A ačkoli tak mnohá znamení
činil před nimi, [vak] neuvěřili v
něho,
38 Aby se naplnila řeč Izaiáe
proroka, kterou pověděl: Pane,
kdo uvěřil kázaní naemu, a
rámě Páně komu jest zjeveno?
39 Proto nemohli věřiti, e o-
pět Izaiá řekl:
40 Oslepil oči jejich, a zatvrdil
srdce jejich, aby očima neviděli,
a srdcem nerozuměli, a neobrátili
se, abych jich neuzdravil.
41 To pověděl Izaiá, kdy vi-
děl slávu jeho, a mluvil o něm.
42 A ačkoli mnozí i z kníat
uvěřili v něho, vak pro farizee
nevyznávali, aby ze koly nebyli
vyobcováni.
43 Nebo milovali slávu lid-
skou více ne slávu Boí.
44 Jeí pak zvolal a řekl: Kdo
věří ve mne, ne ve mne věří, ale
v toho, který mne poslal.
45 A kdo vidí mne, vidí to-
ho, který mne poslal.
46 Já světlo na svět jsem při-
el, aby ádný, kdo věří ve mne,
ve tmě nezůstal.
47 A slyel-li by kdo slova má,
a nevěřil by, já ho nesoudím;
nebo nepřiel jsem, abych sou-
dil svět, ale abych spasil svět.
48 Kdo mnou pohrdá, a nepři-
jímá slov mých, má, kdo by
jej soudil. Slova, která jsem mlu-
vil, ta jej souditi budou v nej-
poslednějí den.
49 Nebo já sám od sebe jsem
nemluvil, ale ten, který mne
poslal, Otec, on mi přikázaní dal,
co bych měl praviti a mluviti.
50 A vím, e přikázaní jeho
jest ivot věčný. A proto, co
já mluvím, jak mi pověděl Otec,
tak mluvím.
KAPITOLA 13.
Před svátkem pak velikonoč-
ním, věda Jeí, e přila hodina
jeho, aby el z tohoto světa k
Otci, milovav své, kteří byli na
světě, a do konce je miloval.
2 A kdy večeřeli, (a ďábel
ji byl vnukl v srdce Jidáe i-
mona Ikariotského, aby jej zra-
dil,)
3 Věda Jeí, e jemu Otec
vecko v ruce dal, a e od Boha
vyel a k Bohu jde,
4 Vstal od večeře, a sloil rou-
cho, a vzav rouchu, přepásal se.
5 Potom nalil vody do mede-
nice, i počal umývati nohy učedl-
níků a vytírati rouchou, kterou
byl přepásán.
6 Tedy přiel k imonovi Petro-
vi, a on řekl jemu: Pane, ty mi
chce nohy mýti?
7 Odpověděl Jeí a řekl jemu:
Co já činím, ty neví nyní, ale
potom zví.
8 Dí jemu Petr: Nebude ty mýti
noh mých na věky. Odpověděl
jemu Jeí: Neumyji-li tebe, ne-
bude míti dílu se mnou.
9 Dí jemu imon Petr: Pane,
netoliko nohy mé, ale i ruce i
hlavu.
10 Řekl jemu Jeí: Kdo jest
umyt, nepotřebuje, ne aby nohy
umyl; nebo čist jest vecken. I
vy čisti jste, ale ne vickni.
11 Nebo věděl o zrádci svém;
proto řekl: Ne vickni čisti jste.
12 Kdy pak umyl nohy jejich,
a vzal roucho své, posadiv se za
stůl zase, řekl jim: Víte-li, co
jsem učinil vám?
13 Vy nazýváte mne Mistrem
a Pánem, a dobře pravíte, jsem
zajisté.
14 Poněvad tedy já umyl jsem
nohy vae, Pán a Mistr, i vy
máte jeden druhému nohy umý-
vati.
15 Příklad zajisté dal jsem
vám, abyste, jako jsem já učinil
vám, i vy činili.
16 Amen, amen pravím vám:
Není sluebník větí nad pána
svého, ani posel větí neli ten,
kdo jej poslal.
17 Znáte-li tyto věci, blaho-
slavení jste, budete-li je činiti.
18 Ne o vech vás pravím. Já
vím, které jsem vyvolil, ale musí
se naplniti písmo: Ten, kdo jí
chléb se mnou, pozdvihl proti
mně paty své.
19 Nyní pravím, vám, prvé ne
by se stalo, abyste, kdy se sta-
ne, uvěřili, e já jsem.
20 Amen, amen pravím vám:
Kdo přijímá toho, koho bych
já poslal, mne přijímá; a kdo
mne přijímá, přijímá toho, který
mne poslal.
21 A to pověděv Jeí, zkormou-
til se v duchu, a osvědčil, řka:
Amen, amen pravím vám, e je-
den z vás mne zradí.
22 Tedy učedlníci vzhlédali na
sebe vespolek, pochybujíce, o kom
by to pravil.
23 Byl pak jeden z učedlníků
Jeíových, který zpolehl na klí-
ně jeho, ten, jeho miloval Jeí.
24 Proto tomu návětí dal i-
mon Petr, aby se zeptal, kdo by
to byl, o něm praví.
25 A on odpočívaje na prsech
Jeíových, řekl jemu: Pane, kdo
jest?
26 Odpověděl Jeí: Ten jest,
komu já omočené skyvy chleba
podám. A omočiv skyvu chleba,
podal Jidáovi, [synu] imona I-
kariotského.
27 A hned po té skyvě chleba
vstoupil do něho satan. I řekl je-
mu Jeí: Co činí, čiň spěně.
28 Tomu pak ádný z přísedí-
cích nerozuměl, k čemu by jemu
to řekl.
29 Nebo někteří se domnívali,
poněvad Jidá měec měl, e
by jemu řekl Jeí: Nakup těch
věcí, kterých jest nám potřebí k
svátku, aneb aby něco chudým
dal.
30 A on vzav skyvu chleba,
hned vyel. A byla noc.
31 Kdy pak on vyel, dí Jeí:
Nyní oslaven jest Syn člověka,
a Bůh oslaven jest v něm.
32 A poněvad Bůh oslaven jest
v něm, i Bůh oslaví jej sám
v sobě, a to hned oslaví jej.
33 Synáčkové, jetě maličko s
vámi jsem. Hledati mne budete,
ale jako jsem řekl idům: Kam
já jdu, vy nemůete přijíti, i vám
pravím nyní.
34 Přikázaní nové dávám vám,
abyste se milovali vespolek; ja-
ko já miloval jsem vás, abyste i
vy milovali jeden druhého.
35 Po tom poznají vickni, e
jste moji učedlníci, budete-li míti
lásku jedni k druhým.
36 Dí jemu imon Petr: Pane,
kam jde? Odpověděl mu Jeí:
Kam jdu, nemůe ty nyní jíti
za mnou, ale půjde potom.
37 Dí jemu Petr: Pane, proč
bych nemohl nyní jíti za tebou?
Dui svou za tebe poloím.
38 Odpověděl jemu Jeí: Dui
svou za mne poloí? Amen, amen
pravím tobě: Nezazpívá ko-
hout, a mne třikrát zapří.
KAPITOLA 14.
Nermuti se srdce vae. Věříte
v Boha, i ve mne věřte.
2 V domě Otce mého příbyt-
kové mnozí jsou. By nebylo tak,
pověděl bych vám.
3 Jdu, abych vám připravil
místo. A kdy odejdu, a připravím
vám místo, zase přijdu, a poberu
vás k sobě samému, abyste, kde
jsem já, i vy byli.
4 A kam já jdu, víte, i cestu
víte.
5 Dí jemu Tomá: Pane, ne-
víme, kam jde. A kterak můeme
cestu věděti?
6 Dí jemu Jeí: Já jsem ta
cesta, i pravda, i ivot. ádný
nepřichází k Otci ne skrze
mne.
7 Byste znali mne, také i Otce
mého znali byste; a ji nyní jej
znáte, a viděli jste ho.
8 Řekl jemu Filip: Pane, uka
nám Otce, a dosti jest nám.
9 Dí jemu Jeí: Tak dlouhý
čas s vámi jsem, a nepoznal jsi
mne? Filipe, kdo vidí mne, vidí
Otce, a kterak ty praví: Uka
nám Otce?
10 Nevěří, e já v Otci a
Otec ve mně jest? Slova, která
já mluvím vám, sám od sebe ne-
mluvím, ale Otec ve mně přebý-
vaje, on činí skutky.
11 Věřte mi, e jsem já v Otci
a Otec ve mně; aneb aspoň pro ty
samy skutky věřte mi.
12 Amen, amen pravím vám:
Kdo věří ve mne, skutky, které
já činím, i on činiti bude, a větí
nad ty činiti bude; nebo já jdu
k Otci svému.
13 A jestlie byste co prosili
ve jménu mém, to učiním, aby
oslaven byl Otec v Synu.
14 Budete-li zač prositi ve jmé-
nu mém, já učiním.
15 Milujete-li mne, přikázaní
mých ostříhejte.
16 A já prositi budu Otce, a
jiného Utěitele dá vám, aby s
vámi zůstal na věky,
17 Toho Ducha pravdy, jeho
svět nemůe přijíti. Nebo nevidí
ho, ani ho zná, ale vy znáte jej,
nebo u vás přebývá, a v vás
bude.
18 Neopustím vás sirotků,
přijdu k vám.
19 Jetě maličko, a svět mne více
neuzří, ale vy uzříte mne; nebo
já iv jsem, i vy ivi budete.
20 V ten den vy poznáte, e
já jsem v Otci svém, a vy ve
mně, a já v vás.
21 Kdo by měl přikázaní má,
a ostříhal jich, on jest ten, kte-
rý mne miluje. A kdo mne mi-
luje, milován bude od Otce mého,
a já jej budu milovati, a zjevím
jemu samého sebe.
22 Řekl jemu Judas, ne onen
Ikariotský: Pane, jak jest to,
e sebe nám zjeviti chce, a ne
světu?
23 Odpověděl Jeí a řekl jemu:
Miluje-li mne kdo, slova mého
ostříhati bude, a Otec můj bude
jej milovati, a k němu přijdeme,
a příbytek u něho učiníme.
24 Kdo nemiluje mne, slov
mých neostříhá; a slovo, které
slyíte, není mé, ale toho, kte-
rý mne poslal, Otcovo.
25 Toto mluvil jsem vám, u vás
přebývaje.
26 Utěitel pak, ten Duch svatý,
kterého pole Otec ve jménu
mém, on vás naučí vemu, a při-
pomene vám vecko, co jsem
koli mluvil vám.
27 Pokoj zůstavuji vám, pokoj
svůj dávám vám; ne jako svět dá-
vá, já dávám vám. Nermuti se
srdce vae, ani strachuj.
28 Slyeli jste, e já řekl jsem
vám: Jdu, a zase přijdu k vám.
Kdybyste mne milovali, radovali
byste se jistě, e jsem řekl: Jdu
k Otci; nebo Otec větí jest
neli já.
29 A nyní pověděl jsem vám,
prvé ne by se stalo, abyste,
kdy se stane, uvěřili.
30 Ji nemnoho mluviti budu s
vámi; nebo jde kníe tohoto
světa, ale nemá nic na mně.
31 Ale aby poznal svět, e mi-
luji Otce, a jako mi přikázal O-
tec, tak činím. Vstaňte, poďme
odtud.
KAPITOLA 15.
Já jsem ten vinný kmen pravý,
a Otec můj vinař jest.
2 Kadou ratolest, která ve
mně nenese ovoce, odřezuje, a
kadou, která nese ovoce, čistí,
aby hojnějí ovoce nesla.
3 Ji vy čisti jste pro řeč, kte-
rou jsem mluvil vám.
4 Zůstaňte ve mně, a já v vás.
Jako ratolest nemůe nésti ovo-
ce sama od sebe, nezůstala-li by
při kmenu, tak ani vy, leč zů-
stanete ve mně.
5 Já jsem vinný kmen a vy ra-
tolesti. Kdo zůstává ve mně, a já
v něm, ten nese ovoce mnohé;
nebo beze mne nic nemůete
učiniti.
6 Nezůstal-li by kdo ve mně,
vyvren bude ven jako ratolest,
a uschne, a budou sebrány, a
na oheň uvreny, a shoří.
7 Zůstanete-li ve mně, a slova
má zůstanou-li v vás, co byste
koli chtěli, proste, a stane se
vám.
8 V tom bývá oslaven Otec
můj, kdy ovoce nesete hojné, a
budete moji učedlníci.
9 Jako miloval mne Otec, i já
miloval jsem vás. Zůstaňte v mi-
lování mém.
10 Budete-li zachovávati při-
kázaní má, zůstanete v mém mi-
lování, jako i já přikázaní Otce
svého zachoval jsem, i zůstávám
v jeho milování.
11 Toto mluvil jsem vám, aby
radost má zůstávala v vás, a ra-
dost vae byla plná.
12 Toto jest přikázaní mé,
abyste se milovali vespolek, jako já
miloval jsem vás.
13 Větího milování nad to
ádný nemá, ne aby dui svou
poloil za přátely své.
14 Vy přátelé moji jste, učiníte-
li to, co já přikazuji vám.
15 Nebudu vás více nazývati
sluebníky, nebo sluebník neví,
co by činil pán jeho. Ale vás
jsem nazval přátely, nebo ve-
cko, co jsem koli slyel od Otce
svého, oznámil jsem vám.
16 Ne vy jste mne vyvolili,
ale já jsem vás vyvolil, a posta-
vil, abyste li a ovoce přinesli, a
ovoce vae aby zůstalo, aby zač
byste koli prosili Otce ve jménu
mém, dal vám.
17 Toto přikazuji vám, abyste
se milovali vespolek.
18 Jestlie vás svět nenávidí,
víte, e mne prvé ne vás v ne-
návisti měl.
19 Byste byli z světa, svět, co
jest jeho, miloval by; e pak ne-
jste z světa, ale já z světa vyvolil
jsem vás, proto vás svět nená-
vidí.
20 Pamatujte na tu řeč, kte-
rou jsem já mluvil vám: Ne-
ní sluebník větí neli pán jeho.
Poněvad se mně protivili, i vám
se protiviti budou, poněvad řeči
mé etřili, i vaí etřiti budou.
21 Ale toto vecko učiní vám
pro jméno mé; nebo neznají
toho, který mne poslal.
22 Kdybych byl nepřiel, a ne-
mluvil jim, hříchu by neměli;
ale nyní výmluvy nemají z hří-
chu svého.
23 Kdo mne nenávidí, i Ot-
ce mého nenávidí.
24 Bych byl skutků nečinil mezi
nimi, jich ádný jiný nečinil,
hříchu by neměli; ale nyní i vi-
děli, i nenáviděli i mne i Otce
mého.
25 Ale aby se naplnila řeč, kte-
rá v zákoně jejich napsána
jest: e v nenávisti měli mne
darmo.
26 Kdy pak přijde ten Utěi-
tel, kterého já poli vám od Ot-
ce, Duch pravdy, který od Otce
pochází, ten svědectví vydávati
bude o mně.
27 Ano i vy svědectví vydávati
budete, nebo od počátku se mnou
jste.
KAPITOLA 16.
Toto mluvil jsem vám, abyste
se nezhorili.
2 Vypovědí vás ze kol, ano
přijde čas, e veliký, kdo vás
mordovati bude, domnívati se
bude, e tím Bohu slouí.
3 A to učiní vám proto, e
nepoznali Otce ani mne.
4 Ale toto mluvil jsem vám, aby-
ste, kdy přijde ten čas, rozpo-
menuli se na to, e jsem já před-
pověděl vám. Toho pak jsem
vám s počátku nemluvil, nebo
jsem byl s vámi.
5 Nyní pak jdu k tomu, kte-
rý mne poslal, a ádný z vás
neptá se mne: Kam jde?
6 Ale e jsem vám tyto věci
mluvil, zámutek naplnil srdce
vae.
7 Já pak pravdu pravím vám,
e jest vám uitečné, abych já
odel. Nebo neodejdu-li, Utě-
itel nepřijde k vám; a pakli
odejdu, poli ho k vám.
8 A on přijda, obviňovati bude
svět z hříchu, a z spravedlnosti,
a z soudu.
9 Z hříchu zajisté, e nevěří
ve mne.
10 A z spravedlnosti, proto e
jdu k Otci, a ji více neuzříte
mne.
11 Z soudu pak, proto e kníe
tohoto světa ji jest odsouzeno.
12 Jetě bych měl mnoho mlu-
viti vám, ale nemůete snésti
nyní.
13 Kdy pak přijde ten Duch
pravdy, uvede vás ve velikou
pravdu. Nebo nebude mluviti sám
od sebe, ale cokoli uslyí, to
mluviti bude; ano i budoucí věci
zvěstovati bude vám.
14 On mne oslaví; nebo z mé-
ho vezme, a zvěstuje vám.
15 Vecko, cokoli má Otec,
mé jest. Proto jsem řekl, e z
mého vezme, a zvěstuje vám.
16 Maličko, a neuzříte mne, a
opět maličko, a uzříte mne; nebo
já jdu k Otci.
17 I řekli někteří z učedlníků
jeho mezi sebou: Co jest to, e
praví nám: Maličko, a neuzříte
mne, a opět maličko, a uzříte
mne, a e já jdu k Otci?
18 Proto pravili: Co jest to, e
praví: Maličko? Nevíme, co praví.
19 I poznal Jeí, e se ho chtě-
li otázati. I řekl jim: O tom tí-
ete mezi sebou, e jsem řekl:
Maličko, a neuzříte mne, a opět
maličko, a uzříte mne?
20 Amen, amen pravím vám, e
plakati a kvíliti budete vy, ale
svět se bude radovati; vy pak se
budete rmoutiti, ale zámutek
vá obrátí se v radost.
21 ena, kdy rodí, zámutek
má, nebo přila hodina její; ale
kdy porodí děátko, ji nepama-
tuje na ssouení, pro radost, pro-
to e se narodil člověk na svět.
22 Proto i vy zámutek máte ny-
ní, ale opět uzřím vás, a rado-
vati se bude srdce vae, a radosti
vaí ádný neodejme od vás.
23 A v ten den nebudete se mne
tázati o ničem. Amen, amen pra-
vím vám: e zač byste koli pro-
sili Otce ve jménu mém, da vám.
24 A dosavad za nic jste nepro-
sili ve jménu mém. Proste, a
vezmete, aby radost vae doplně-
na byla.
25 Toto v příslovích mluvil jsem
vám, ale přijde hodina, kdy ví-
ce nebudu v příslovích mluviti
vám, nýbr zjevně o Otci zvěsto-
vati budu vám.
26 V ten den ve jménu mém
prositi budete, a nepravím vám,
e já budu prositi Otce za vás.
27 Nebo sám Otec miluje vás,
proto e jste vy mne milovali, a
uvěřili, e jsem já od Boha vyel.
28 Vyel jsem od Otce, a při-
el jsem na svět; a opět opou-
tím svět, a jdu k Otci.
29 Řkou jemu učedlníci jeho:
Aj, nyní zjevně mluví, a přísloví
ádného nepraví.
30 Nyní víme, e ví vecko,
a nepotřebuje, aby se kdo tebe
tázal. Skrze to věříme, e jsi od
Boha přiel.
31 Odpověděl jim Jeí: Nyní
věříte?
32 Aj, přijde hodina, anobr
ji přila, e se rozprchnete je-
den kadý k svému, a mne sa-
mého necháte. Ale nejsem sám,
nebo Otec se mnou jest.
33 Tyto věci mluvil jsem vám,
abyste ve mně pokoj měli. Na
světě ssouení míti budete, ale
doufejte, já jsem přemohl svět.
KAPITOLA 17.
To pověděv Jeí, i pozdvihl očí
svých k nebi a řekl: Otče, přila
hodina, oslavi Syna svého, aby i
Syn tvůj oslavil tebe;
2 Jako jsi dal jemu moc nad
kadým člověkem, aby těm vech-
něm, které jsi dal jemu, ivot
věčný dal.
3 Toto jest pak věčný ivot, aby
poznali tebe samého pravého
Boha, a kterého jsi poslal, Je-
íe Krista.
4 Já jsem oslavil tebe na ze-
mi; dílo jsem vykonal, které
jsi mi dal, abych činil.
5 A nyní oslavi ty mne, Otče,
u sebe samého tou slavou, kte-
rou jsem měl u tebe, prvé neli
svět byl.
6 Oznámil jsem jméno tvé li-
dem, které jsi mi dal z světa.
Tvoji byli, a mně jsi je dal, a
řeč tvou zachovali.
7 [A] nyní poznali, e vecky vě-
ci, které jsi mi dal, od tebe jsou.
8 Nebo slova, která jsi mi dal,
dal jsem jim; a oni přijali, a
poznali právě, e jsem od tebe
vyel, a uvěřili, e jsi ty mne po-
slal.
9 Já za ně prosím, ne za svět
prosím, ale za ty, které jsi mi
dal, nebo tvoji jsou.
10 A vecky věci mé tvé jsou,
a tvé mé jsou, a oslaven jsem v
nich.
11 Ji pak více nejsem na světě,
ale oni jsou na světě, a já k tobě
jdu. Otče svatý, ostříhej jich ve
jménu svém, které jsi mi dal,
aby byli jedno jako my.
12 Dokud jsem s nimi byl na
světě, já jsem jich ostříhal ve
jménu tvém. Které jsi mi dal, za-
choval jsem, a ádný z nich ne-
zahynul, ne syn zatracení, aby
se písmo naplnilo.
13 Ale nyní k tobě jdu, a toto
mluvím na světě, aby měli radost
mou plnou v sobě.
14 Já jsem jim dal slovo tvé, a
svět jich nenáviděl; nebo nejsou z
světa, jako já nejsem z světa.
15 Neprosím, abys je vzal z
světa, ale abys je zachoval od
toho zlého.
16 Z světa nejsou, jako i já ne-
jsem z světa.
17 Posvěti jich v pravdě své,
slovo tvé pravda jest.
18 Jako jsi mne poslal na svět,
i já jsem je poslal na svět.
19 A já posvěcuji sebe samého
za ně, aby i oni posvěceni byli v
pravdě.
20 Ne za tyto pak toliko pro-
sím, ale i za ty, kteří skrze slo-
vo jejich mají uvěřiti ve mne,
21 Aby vickni jedno byli, jako
ty, Otče, ve mně, a já v tobě,
aby i oni v nás jedno byli, aby
uvěřil svět, e jsi ty mne poslal.
22 A já slávu, kterou jsi mi
dal, dal jsem jim, aby byli jedno,
jako my jedno jsme.
23 Já v nich, a ty ve mně, aby
dokonáni byli v jedno, a aby po-
znal svět, e jsi ty mne poslal, a
e jsi je miloval, jakos mne mi-
loval.
24 Otče, které jsi mi dal, chci,
kde jsem já, aby i oni byli se
mnou, aby hleděli na slávu mou,
kterous mi dal; nebo jsi mne mi-
loval před ustanovením světa.
25 Otče spravedlivý, tebe svět
nepoznal, ale já jsem tebe poznal,
a [i] tito poznali, e jsi ty mne
poslal.
26 A známé jsem jim učinil jmé-
no tvé, a známo učiním, aby milo-
vání, kterým jsi mne miloval,
bylo v nich, a i já v nich.
KAPITOLA 18.
To kdy pověděl Jeí, vyel s
učedlníky svými přes potok Ced-
ron, kde byla zahrada; do kte-
réto vel on i učedlníci jeho.
2 Věděl pak i Jidá, zrádce je-
ho, to místo; nebo často chodíval
tam Jeí s učedlníky svými.
3 Proto Jidá pojav zástup, a
od předních kněí a farizeů slu-
ebníky, přiel tam s lucernami a
s pochodněmi a s zbrojí.
4 Jeí pak věda vecko, co
přijíti mělo na něj, vyed, řekl
jim: Koho hledáte?
5 Odpověděli jemu: Jeíe Na-
zaretského. Řekl jim Jeí: Já
jsem. Stál pak s nimi i Jidá,
zrádce jeho.
6 A jak řekl jim: Já jsem, po-
stoupili nazpět, a padli na zem.
7 I otázal se jich opět: Koho
hledáte? A oni řekli: Jeíe Na-
zaretského.
8 Odpověděl Jeí: Pověděl jsem
vám, e já jsem. Poněvad tedy
mne hledáte, nechte těchto, a
odejdou.
9 Aby se naplnila řeč, kterou byl
pověděl: Z těch, které jsi mi
dal, neztratil jsem ádného.
10 Tedy imon Petr, maje meč,
vytrhl jej, a udeřil sluebníka
nejvyího kněze, a ual mu u-
cho jeho pravé. Bylo pak jméno
sluebníka toho Malchus.
11 I řekl Jeí Petrovi: Schovej
meč svůj do povy. Co nemám
píti kalicha, který mi dal Otec?
12 Tedy zástup a hejtman a
sluebníci idovtí jali Jeíe, a
svázali jej.
13 A vedli ho k Annáovi nej-
prvé; nebo byl test Kaifáův, kte-
rý byl nejvyím knězem toho
léta.
14 Kaifá pak byl ten, který
byl radu dal idům, e by uitečné
bylo, aby člověk jeden umřel za
lid.
15 el pak za Jeíem imon
Petr a jiný učedlník. A ten učedl-
ník byl znám nejvyímu knězi,
i vel s Jeíem do síně nejvy-
ího kněze.
16 Ale Petr stál u dveří vně. I
vyel ten druhý učedlník, který
byl znám nejvyímu knězi, a
promluvil s vrátnou, i uvedl tam
Petra.
17 Tedy řekla Petrovi děvka vrát-
ná: Nejsi-li i ty z učedlníků
člověka toho? Řekl on: Nejsem.
18 Stáli pak tu sluebníci a pa-
cholci, kteří oheň udělali, nebo zi-
ma bylo, i zhřívali se. A byl s ni-
mi také i Petr, stoje a zhřívaje se.
19 Tedy nejvyí kněz tázal se
Jeíe o učedlnících jeho a o učení
jeho.
20 Odpověděl jemu Jeí: Já
zjevně mluvil jsem světu, já vdy-
cky učíval jsem v kole a v chrá-
mě, kde se odevad idé scházejí,
a tajně jsem nic nemluvil.
21 Co se mne ptá? Ptej se těch,
kteří slýchali, co jsem jim mlu-
vil. Aj, ti vědí, co jsem já mluvil.
22 A kdy on to pověděl, jeden z
sluebníků, stoje tu, dal hůlkou
Jeíovi, řka: Tak-li odpovídá
nejvyímu knězi?
23 Odpověděl mu Jeí: Mluvil-li
jsem zle, svědectví vydej o zlém;
pakli dobře, proč mne tepe?
24 I poslal jej Anná svázaného k
Kaifáovi nejvyímu knězi.
25 Stál pak imon Petr, a zhří-
val se. Tedy řekli jemu: Nejsi-li
i ty z učedlníků jeho? Zapřel on
a řekl: Nejsem.
26 Dí jemu jeden z sluebníků
nejvyího kněze, příbuzný to-
ho, kterému Petr ual ucho:
Zda jsem já tebe neviděl s ním v
zahradě?
27 Tedy Petr opět zapřel. A
hned kohout zazpíval.
28 I vedli Jeíe od Kaifáe do
radného domu, a bylo ráno. Oni
pak neveli do radného domu,
aby se nepokvrnili, ale aby jedli
beránka.
29 Tedy vyel k nim Pilát a
řekl: Jakou alobu vedete proti
člověku tomuto?
30 Odpověděli a řekli jemu: By
tento nebyl zločinec, nevydali by-
chom ho tobě.
31 I řekl jim Pilát: Vezměte vy
jej, a podlé zákona svého suďte
ho. I řekli mu idé: Nám nesluí
zabiti ádného.
32 Aby se řeč Jeíova naplnila,
kterou řekl, znamenaje, kterou
by smrtí měl umříti.
33 Tedy Pilát vel opět do rad-
ného domu, i povolal Jeíe a řekl
jemu: Ty-li jsi král idovský?
34 Odpověděl Jeí: Sám-li od
sebe to praví, čili jiní tobě pově-
děli o mně?
35 Odpověděl Pilát: Zdali jsem
já id? Národ tvůj a přední kně-
í dali mi tebe. Co jsi učinil?
36 Odpověděl Jeí: Království
mé není z tohoto světa. By z
tohoto světa bylo království mé,
sluebníci moji bránili by, abych
nebyl vydán idům. Ale nyní mé
království není odsud.
37 I řekl jemu Pilát: Tedy král
jsi ty? Odpověděl Jeí: Ty pra-
ví, e já král jsem. Já jsem se
k tomu narodil, a proto jsem na
svět přiel, abych svědectví vydal
pravdě. Kadý, kdo jest z prav-
dy, slyí hlas můj.
38 Dí jemu Pilát: Co jest pravda?
A to pověděv, opět vyel k idům,
a dí jim: Já na něm ádné viny
nenalézám.
39 Ale jest obyčej vá, abych
vám propustil jednoho na veliku-
noc. Chcete-li tedy, a vám pro-
pustím toho krále idovského?
40 I zkřikli opět vickni, řkou-
ce: Ne toho, ale Barabáe. Byl
pak ten Barabá lotr.
KAPITOLA 19.
Tedy vzal Pilát Jeíe, a zbi-
čoval.
2 A oldnéři zplete korunu z
trní, vstavili na hlavu jeho, a
plátěm arlatovým přioděli jej.
3 A říkali: Zdráv buď, králi i-
dovský. A bili jej hůlkami.
4 I vyel opět ven Pilát, a
řekl jim: Aj, vyvedu jej vám ven,
abyste poznali, e na něm ádné
viny nenalézám.
5 Tedy vyel Jeí ven, nesa
tu korunu trnovou, a ten plá
arlatový. I řekl jim [Pilát]: Aj
člověk.
6 A jak jej uzřeli přední kně-
í a sluebníci, zkřikli, řkouce:
Ukřiuj, ukřiuj [ho]. Dí jim Pi-
lát: Vezměte vy jej a ukřiujte,
nebo já na něm viny nenalézám.
7 Odpověděli jemu idé: My zá-
kon máme, a podlé zákona na-
eho má umříti, nebo Synem
Boím se činil.
8 A kdy Pilát uslyel tuto řeč,
více se obával.
9 I vel do radného domu za-
se, a řekl Jeíovi: Odkud jsi ty?
Ale Jeí nedal jemu odpovědi.
10 Tedy řekl jemu Pilát: Ne-
mluví se mnou? Neví-li, e
mám moc ukřiovati tě, a moc
mám propustiti tebe?
11 Odpověděl Jeí: Neměl bys
nade mnou moci niádné, by
nebylo dáno s hůry; proto kdo
mne tobě vydal, větí hřích má.
12 Od té [chvíle] hledal Pilát pro-
pustiti ho. Ale idé volali, řkou-
ce: Propustí-li tohoto, nejsi pří-
tel císařův; kadý, kdo se krá-
lem činí, protiví se císaři.
13 Tedy Pilát uslyev tu řeč,
vyvedl ven Jeíe, a sedl na soud-
né stolici na místě, které slove
Litostrotos, a idovsky Gabbata.
14 A bylo v pátek před veliko-
nocí, okolo esté hodiny. I řekl
idům: Aj, král vá.
15 Oni pak zkřikli: Vezmi, vez-
mi, ukřiuj jej. Řekl jim Pilát:
Krále vaeho ukřiuji? Odpově-
děli přední kněí: Nemáme
krále, ne císaře.
16 Tehdy vydal jim ho, aby
byl ukřiován. I pojali Jeíe a
vedli.
17 A nesa kří svůj, el na
místo, které slove popravné, a
idovsky Golgota.
18 Kde ukřiovali ho, a s ním
jiné dva s obou stran, a v pro-
středku Jeíe.
19 Napsal pak i nápis Pilát, a
vstavil na kří. A bylo napsáno:
Jeí Nazaretský, král idovský.
20 Ten pak nápis mnozí z idů
čtli; nebo blízko města bylo to
místo, kde ukřiován byl Jeí.
A bylo psáno idovsky, Řecky a
Latině.
21 Tedy přední kněí idovtí
řekli Pilátovi: Nepi: Král idov-
ský, ale e on řekl: Král idov-
ský jsem.
22 Odpověděl Pilát: Co jsem
psal, psal jsem.
23 oldnéři pak, kdy Jeíe u-
křiovali, vzali roucha jeho, (a
učinili čtyři díly, kadému rytíři
díl,) a sukni. Byla pak sukně
nesívaná, [ale] od vrchu vecka
naskrze setkaná.
24 I řekli mezi sebou: Neroz-
trhujme jí, ale losujme o ni, čí
bude. Aby se naplnilo písmo,
řkoucí: Rozdělili sobě roucho
mé, a o můj oděv metali los. Te-
dy oldnéři tak učinili.
25 Stály pak u kříe Jeíova
matka jeho a sestra matky jeho,
Maria Kleofáova, a Maria Mag-
daléna.
26 Tedy Jeí uzřev matku, a
učedlníka tu stojícího, kterého
miloval, řekl matce své: eno,
aj, syn tvůj.
27 Potom řekl učedlníkovi: Aj,
matka tvá. A od té hodiny při-
jal ji učedlník ten k sobě.
28 Potom věda Jeí, e ji ve-
cko dokonáno jest, aby se na-
plnilo písmo, řekl: ízním.
29 Byla pak [tu] postavena ná-
doba plná octa. Tedy oni na-
plnive hubu octem, a obloive
yzopem, podali ústům jeho.
30 A kdy okusil Jeí octa,
řekl: Dokonáno jest. A naklo-
niv hlavy, ducha [Otci] poručil.
31 idé pak, aby nezůstala na
kříi těla na sobotu, poněvad
byl den připravování, (byl zajisté
veliký ten den sobotní,) prosili
Piláta, aby zlámáni byli hnátové
jejich, a byli sloeni.
32 I přili oldnéři, a prvnímu
zajisté zlámali hnáty, i druhému,
který ukřiován byl s ním.
33 Ale k Jeíovi přiede, jak
uzřeli jej ji mrtvého, nelámali
hnátů jeho.
34 Ale jeden z oldnéřů bok je-
ho kopím otevřel, a hned vyla
krev a voda.
35 A ten, který viděl, svědec-
tví vydal, a pravé jest svědectví
jeho. On ví, e pravé věci praví,
abyste vy věřili.
36 Stalo se pak to, aby se na-
plnilo to písmo: Kost jeho ne-
bude zlámána.
37 A opět jiné písmo dí: U-
zří, v koho jsou bodli.
38 Potom pak prosil Piláta
Jozef z Arimatie, (který byl u-
čedlník Jeíův, ale tajný, pro
strach idovský,) aby sňal tělo
Jeíovo. I dopustil Pilát. A [on]
přied, sňal tělo Jeíovo.
39 Přiel pak i Nikodém, (kte-
rý byl prvé přiel k Jeíovi v
noci,) nesa smíení mirry a aloes
okolo sta liber.
40 Tedy vzali tělo Jeíovo, a
obvinuli je prostěradly s těmi
vonnými věcmi, jak obyčej jest
idům se pochovávati.
41 A byla na tom místě, kde
ukřiován byl, zahrada, a v za-
hradě hrob nový, v něm jetě
ádný nebyl pochován.
42 Proto tu pro den připravo-
vání idovský, e blízko byl ten
hrob, poloili Jeíe.
KAPITOLA 20.
Prvního pak dne po sobotě Ma-
ria Magdaléna la ráno k hrobu,
kdy jetě tma bylo. I uzřela ká-
men odvalený od hrobu.
2 I běela a přila k imonovi
Petrovi a k druhému učedlníko-
vi, tomu, jeho miloval Jeí,
a řekla jim: Vzali Pána z hrobu,
a nevíme, kde jej poloili.
3 Tedy vyel Petr i ten druhý
učedlník, a li k hrobu.
4 Běeli pak oba spolu. Ale ten
druhý učedlník předběhl Petra, a
přiel prvé k hrobu.
5 A nachýliv se, uzřel prostě-
radla poloená, ale vak tam ne-
vel.
6 Tedy přiel imon Petr, za
ním jda, a vel do hrobu. I uzřel
prostěradla poloená,
7 A rouchu, která byla na hla-
vě jeho, ne s prostěradly polo-
enou, ale obzvlátně svinutou na
jednom místě.
8 Potom vel i ten druhý učedl-
ník, který byl prvé přiel k
hrobu, i uzřel a uvěřil.
9 Nebo jetě neznali písma, e
měl z mrtvých vstáti.
10 I odeli zase ti učedlníci tam,
kde prvé byli.
11 Ale Maria stála u hrobu
vně, plačeci. A kdy plakala, na-
klonila se do hrobu.
12 A uzřela dva anděly v bílém
[roue] sedící, jednoho u hlavy, a
druhého u noh, tu kde bylo po-
loeno tělo Jeíovo.
13 Kteří řekli jí: eno, co plá-
če? I dí jim: Vzali Pána mého,
a nevím, kde ho poloili.
14 To kdy řekla, obrátila se
zpátkem, a uzřela Jeíe, an
stojí, ale nevěděla, by Jeí
byl.
15 Dí jí Jeí: eno, co pláče?
Koho hledá? Ona domnívajici se,
e by zahradník byl, řekla jemu:
Pane, vzal-lis ty jej, pověz mi,
kdes ho poloil, a já jej vezmu.
16 Řekl jí Jeí: Maria. Obrátiv-
i se ona, řekla jemu: Rabbóni,
co se vykládá: Mistře.
17 Dí jí Jeí: Nedotýkej se
mne; nebo jsem jetě nevstoupil
k Otci svému. Ale jdi k brat-
řím mým, a pověz jim: Vstu-
puji k Otci svému, a k Otci vae-
mu, k Bohu svému, a k Bohu va-
emu.
18 Přila Maria Magdaléna,
zvěstujici učedlníkům, e by vi-
děla Pána, a e jí to pověděl.
19 Kdy pak byl večer toho
dne, který jest první po sobotě,
a dvéře byly zavříny, kde byli
učedlníci shromáděni, pro strach
idovský, přiel Jeí, a stál u
prostřed, a řekl jim: Pokoj vám.
20 A to pověděv, ukázal jim
ruce i bok svůj. I zradovali se
učedlníci, vidouce Pána.
21 Tedy řekl jim Jeí opět:
Pokoj vám. Jako mne poslal
Otec, tak i já posílám vás.
22 A to pověděv, dechl, a řekl
jim: Přijměte Ducha svatého.
23 Kterýmkoli odpustili by-
ste hříchy, odpoutějí se jim;
kterýmkoli zadreli byste, za-
dráni jsou.
24 Tomá pak jeden ze dvaná-
cti, který sloul Didymus, nebyl s
nimi, kdy byl přiel Jeí.
25 I řekli jemu jiní učedlníci:
Viděli jsme Pána. Ale on řekl
jim: Leč uzřím v rukou jeho bo-
dení hřebů, a vpustím prst svůj
v místo hřebů, a ruku svou vlo-
ím v bok jeho, nikoli neuvěřím.
26 A po osmi dnech opět učedl-
níci jeho byli vnitř, a Tomá s
nimi. Přiel Jeí, a dvéře byly
zavříny, i stál u prostřed a řekl:
Pokoj vám.
27 Potom řekl Tomáovi: Vloi
prst svůj sem, a viz ruce mé, a
vztáhni ruku svou, a vpus v
bok můj, a nebudi nevěřící, ale
věrný.
28 I odpověděl Tomá a řekl je-
mu: Pán můj a Bůh můj!
29 Dí jemu Jeí: es mne vi-
děl, Tomái, uvěřil jsi. Blahosla-
vení, kteří neviděli, a uvěřili.
30 Mnohé zajisté i jiné divy
činil Jeí před oblíčejem učedl-
níků svých, kteří nejsou zapsáni
v knize této.
31 Ale tito zapsáni jsou, aby-
ste věřili, e Jeí jest Kristus,
Syn Boí, a abyste věříce, ivot
měli ve jménu jeho.
KAPITOLA 21.
Potom zjevil se opět Jeí učedl-
níkům u moře Tiberiadského. Zje-
vil se pak takto:
2 Byli spolu imon Petr a To-
má, který sloul Didymus, a
Natanael, který byl z Kány
Galilejské, a [synové] Zebedeovi,
a jiní z učedlníků jeho dva.
3 Dí jim imon Petr: Půjdu ryb
loviti. Řekli jemu: Půjdeme i my
s tebou. I li, a vstoupili na lodí
hned; a té noci nic nepopadli.
4 A kdy bylo ji ráno, stál Je-
í na břehu. Nevěděli vak u-
čedlníci, by Jeí byl.
5 Tedy dí jim Jeí: Dítky, máte-
li jakou krmičku? Odpověděli je-
mu: Nemáme.
6 On pak řekl jim: Zavrzte
sít na pravou stranu lodí, a na-
leznete. I zavrhli, a hned nemohli
ji táhnouti pro mnoství ryb.
7 I řekl učedlník ten, které-
ho miloval Jeí, Petrovi: Pán
jest. A imon Petr, jak uslyel,
e Pán jest, opásal se po koili,
(nebo byl nah,) a pustil se do
moře.
8 Jiní také učedlníci na lodí při-
plavili se, (nebo nedaleko byli od
břehu, asi okolo dvou set loket,)
táhnouce tu sít s rybami.
9 A jak vystoupili na břeh, u-
zřeli řeřavé uhlí a rybu svrchu
poloenou a chléb.
10 Řekl jim Jeí: Přineste ryb,
kterých jste nalapali nyní.
11 Vstoupil pak imon Petr, a
vytáhl sít na zem, plnou ryb veli-
kých, sto padesáte a tři. A ačkoli
jich tak mnoho bylo, neztrhala
se sít.
12 Řekl jim Jeí: Poďte, obě-
dujte. ádný pak z učedlníků ne-
směl se ho otázati: Ty kdo jsi?
vědouce, e Pán jest.
13 I přiel Jeí, a vzal ten
chléb, a dával jim, i rybu té.
14 To ji po třetí ukázal se
Jeí učedlníkům svým, vstav z
mrtvých.
15 A kdy poobědvali, řekl Je-
í imonovi Petrovi: imone Jo-
náův, miluje-li mne více ne ti-
to? Řekl jemu: Ovem, Pane, ty
ví, e tě miluji. Dí jemu: Pasi
beránky mé.
16 Řekl jemu opět po druhé:
imone Jonáův, miluje-li mne?
Řekl jemu: Ovem, Pane, ty ví,
e tě miluji. Dí jemu: Pasi
ovce mé.
17 Řekl jemu potřetí: imone
Jonáův, miluje-li mne? I za-
rmoutil se Petr, protoe jemu
řekl potřetí: Miluje-li mne? A
odpověděl jemu: Pane, ty zná
vecko, ty ví, e tě miluji. Řekl
jemu Jeí: Pasi ovce mé.
18 Amen, amen pravím tobě:
Kdy jsi byl mladí, opasovals se,
a chodíval jsi, kams chtěl; ale
kdy se sstará, ztáhne ruce
své, a jiný tě opáe, a povede,
kam bys ty nechtěl.
19 To pak pověděl, znamenaje,
kterou by smrtí měl oslaviti Bo-
ha. A to pověděv, řekl jemu: Poď
za mnou.
20 I obrátiv se Petr, uzřel toho
učedlníka, kterého miloval Je-
í, an jde za ním, který i od-
počíval za večeří na prsech jeho,
a byl řekl: Pane, kdo jest ten,
který tě zradí?
21 Toho viděv Petr, dí Jeíovi:
Pane, co pak tento?
22 Řekl jemu Jeí: Chci-li ho
nechati, dokud nepřijdu, co to-
bě po tom? Ty poď za mnou.
23 I vyla řeč ta mezi bratří,
e by učedlník ten neměl umříti.
Ale neřekl byl jemu Jeí, e by
neměl umříti, ale: Chci-li ho ne-
chati, dokud nepřijdu, co tobě
po tom?
24 To jest učedlník ten, kte-
rý svědectví vydává o těchto vě-
cech, a napsal toto, a víme, e
pravé jest svědectví jeho.
25 Jesti pak i jiných mnoho
věcí, které činil Jeí, které
kdyby měly vecky, kadá obzvlát-
ně, psány býti, mám za to, e by
ten svět nemohl přijíti těch knih,
které by napsány byly. Amen.